Písmeno „P“ je výjimečné. Existuje návod, jak podle pěti P dobře vybrat nevěstu, a tři P nese návod, jak spřátelit oheň s vodou, čili stát s byznysem. U nevěsty se traduje, že má být pěkná, poctivá, pracovitá, pořádná a prachatá. Kdysi ovšem byla u nevěsty ceněna i pobožnost, přítulnost či poslušnost.

PPP, čili Public Private Partnership, je idea, podle níž veřejná sféra, tedy stát a sféra privátního kapitálu, byznysu, mohou spolupracovat tak, že obě strany mají z partnerství užitek. Jako příklad se uvádí dálnice, na kterou nejsou peníze ve státní kase. Dálnice se postaví za soukromé peníze, přičemž stát vyřeší legislativu a investor je vyplacen z mýta. V praxi je PPP samozřejmě soubojem mezi státem, který pošilhává po privátním kapitálu a byznysem, který se snaží vyprázdnit státní kasu.

Partnerství veřejného a privátního sektoru bývá zpochybňováno kvůli lobbingu a korupci ze strany soukromého kapitálu. Stát podle kritiků tahá za kratší konec provazu a PPP je vlastně cestou do dluhové pasti. Za ideál je vydáván štíhlý, efektivní stát, pro který je prioritou prospěch občana, kterého před chamtivostí dravého byznysu ochraňuje. Jelikož ale nežijeme v ideálním světě, častěji býváme svědky čachrů státu s kapitálem, kdy legislativa neslouží občanům, ale korporacím, které soupeří o místo na trhu, o dotace, pobídky, výjimky, slovem o peníze.

Ze státu a kapitálu se stali spiklenci, kteří se dělí o kořist, kterou jsou občané. Jenomže i toto nekalé partnerství má Achillovu patu. Jsou jí protichůdné zájmy těch, kdo se ucházejí o služby státu. Když jde stát na ruku kapitalistům, kteří bohatnou na grýndýlu, a zbrojařům, kteří poptávají válku, výsledkem je drahá energie, kvůli které jiní kapitalisté zavírají v Evropě továrny a za levnější energií se stěhují do světa. Například do Číny.

Michal Svatoš hezky shrnul informace (které bychom v našem mainstreamu těžko hledali) ze sousedního Bavorska: Podle generálního ředitele Bavorské průmyslové a obchodní komory 40 % velkých a středních průmyslových podniků už z Bavorska přesunuje výrobu do ciziny, protože ceny energií jsou pro podniky naprosto neúnosné, a jejich výrobky neprodejné. Prezident Bavorského podnikatelského svazu hlásí, že 70 % podniků v kovoprůmyslu a elektronice už v Bavorsku neinvestuje, ale přesunuje výrobu do zahraničí! Stále reálnější je možnost odchodu VW a Audi do Číny. A DB Cargo oznámila, že místo nerentabilních elektrických lokomotiv posílá na koleje dieselové. Když si zkrátka stát zvolí za partnera špatný kapitál, respektive kapitalisty se špatným byznys plánem, hrozí, jak upozorňuje ekonom Daniel Stelter, že se Německo stane kvůli drahým energiím chudobincem Evropy…

Německo určitě nebude jediným chudobincem Evropy a asi ani nejbídnějším chudobincem. Proto by i nás mělo zajímat, zda katastrofální důsledek PPP, partnerství veřejného sektoru s privátním sektorem zavinili kapitalisté, které zajímá jenom zisk, anebo státy, které peníze neřeší, protože je neumí vydělat, pouze si je půjčují a zdůvodňuje to občanům militantními ideologickými fantasmagoriemi. V každém případě partnerství, kdy jeden mluví o voze a druhý o koze nemůže fungovat. Politici a byznysmeni nežijí ve stejném světě.