Ministr spravedlnosti Pavel Blažek si dovolil být v jedné restauraci s Martinem Nejedlým. Celých pět hodin. Omluvil se 21. srpna. Zajímavá je zejména formulace: „Chci občany ČR a zejména voliče vládních stran ujistit, že moje prozápadní a prodemokratická orientace je integrální součástí všech mých politických i soukromých aktivit.“ Nezdá se vám, že si dělá ministr ze svých odpůrců s odpuštěním srandu? Ta formulace je taková až okatě normalizační…

Ono bohužel drtivá většina současných vrcholných politruků si dělá srandu jak ze svých odpůrců, tak příznivců. A bohužel často srandu takovou, že občanům a celé republice jde o kejhák. Co se týká ministra Blažka, tak dle výše zmíněné „omluvy“ jde o rýpnutí si do svých odpůrců, kteří se nezřídka bijí v prsa hlásíce se k prozápadně demokratické orientaci. Že se jen sami ženou do otroctví nadnárodního korporátního fašismu jim už tak docela nedochází. Navíc oni zmínění tuto omluvu zřejmě s povděkem přijmou a Blažkovi bude odpuštěno. Ovšem možná je také varianta ta, že v dnešní demokracii, kdy „můžete mít svůj názor, ale běda je-li jiný než ten náš“, se ministr Blažek skutečně omluvil.

Ostatně nebyla by to první taková omluva naší doby. Jeden z redaktorů komerční televize se tak třeba ex post trapně omlouval psychopatickému koronafarizejovi Kubkovi, že s ním vedl rozhovor, kdy se mu neklaněl a byl na něj krapet přísnější. Nejmenovaný zpěvák, který bude zřejmě končit kariéru tolikrát, co nynější uvědomělý úderník Dominik Hašek, se zase potupně omluvil za jakousi svou starší píseň o ženách. A tak dále...

Když jsme u výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy, Petr Pavel vzpomínal, jak při invazi byl u babičky, která mu řekla, že nás přijeli okupovat Rusové. A že „dlouho nechápal“, jak nás osvoboditelé mohli okupovat. Akorát že v životopisu v roce 1987 napsal, že mu situaci již tehdy vysvětlil otec „přiměřeně jeho věku“. Má snad Petr Pavel příbuzného pro každý režim?