Zájmy většiny jsou u nás podle Robejška systematicky přehlíženy ve prospěch zájmů vlivných mocenských skupin. „Všechny demokracie mají problém s tím, že se vládnoucí třída stará více o své vlastní zájmy než o zájmy většiny společnosti,“ všímá si a zmiňuje, že už před více než sto lety ukázal Robert Michels, že i demokraticky zvolení vládci mají nezadržitelný sklon ke zneužití moci.

Jedinou účinnou obranou je podle politologa vyšší podíl všech občanů na rozhodování. „Proto je třeba být vděčný za každý prvek přímé demokracie. Politici se však o moc dělit nechtějí a snaží se stále moderní společnost uřídit rostoucím množstvím stále detailnějších a přísnějších pravidel,“ dodává Robejšek, podle nějž to vede k tomu, že i v demokracii roste tlak na uniformitu v myšlení a chování lidí.

Žijeme tedy ve světě, který směřuje k technokratické diktatuře. „Profesionální politici ‚zapomínají‘, že mají sloužit společnosti, a soustřeďují se převážně na obsloužení jejich vlastní voličské klientely, spřízněných lobbistů a sponzorů,“ míní Robejšek. Politikům z povolání snahu o zrušení přímé volby Robejšek nevyčítá. Hromadění moci je pro ně smyslem života a chápe, že si přejí vybrat si prezidenta sami. Ale jejich argumenty jsou prý slabé a průhledné.

Připomíná slova Marka Bendy, že bychom měli zrušit přímou volbu prezidenta, protože „další prezident nebude lepší“. „Co to vlastně znamená ‚lepší‘. Jakého prezidenta si přál a proč by jeho zvolení měla garantovat pouze nepřímá volba?“ ptá se politolog. „Zeman už neprohraje a může všechno, to mě děsí,“ říká dále Benda. Takhle však podle Robejška mluví někdo, kdo má strach, že nebude moci uskutečnit své vlastní plány.

„A proto by ‚lepší prezident‘ podle profesionálních politiků měl být intelektuálně vybaven jenom k tomu, aby dobře vypadal na známkách,“ podotýká politolog, kterého spíše děsí prezident volený společenstvím pár set profesionálních politiků, protože ti budou podporovat takového kandidáta, který jim nebude překážet ve vládnutí.

Podle Robejška jde nejspíše o to, že se odpůrcům přímé volby hlavně nelíbila rozhodnutí prezidenta Zemana. „Znamená to ale, že někdo má jiný názor než prezident. Souhlasit nebo nesouhlasit znamená vždycky jen střet různých domněnek o správnosti vlastního úsudku, který odráží vlastní zájmy,“ zdůrazňuje politolog.

V případě prezidenta prý nejde o střet lží a pravdy, o správnou a chybnou politiku. Jde jen a jen o střet a vyvažování různých zájmů. To je také podstata demokratického procesu. „Pro vyvažování odlišných zájmů je prospěšný i takový prezident, který prostě hraje vlastní hru a ruší tak plány politické sekty, a který jen důstojně nepřikyvuje. Vítaný je proto i samolibý a hrubiánský prezident,“ míní politolog.

Proti přímé volbě jsou podle jeho slov hlavně ti, kteří reprezentativní demokracii chápou jako vládu moudrých. Přímá volba je pro ně historický omyl, protože díky tomu může „hloupá masa“ zabránit zvolení toho, koho vzdělanci označí za vhodného.

„Neochočený prezident je nutně potřeba, protože demokracie se vyvíjí k diktatuře funkcionářů, k technokratické totalitě. Nejde o jeho názory, o dobré způsoby nebo jeho vlastní zájmy. Hlavní je existence dvou mocenských center v naší politice. Je to naděje pro lidi, kteří nechtějí mít s politikou nic společného, ale nechtějí ani to, aby se jim politika stále více montovala do života,“ říká Robejšek.

„Nemyslete na současného prezidenta, nemyslete ani na Andreje Babiše. Myslete na to, že politické strany jsou jen naoko v zásadním rozporu. Vždycky se spolu dohodnou na tom, že raději společně vládnou nad lidmi než s lidmi, jde o záchranu demokracie,“ zdůrazňuje na závěr politolog, podle nějž je nutné zachovat co nejvíce možností k tomu, aby se občané mohli bránit vůči svým sebestředným vládcům.