Přehled mediálních zajímavostí odstartuje rozhovor, který serveru iDNES poskytl herec Jiří Mádl. „Především je třeba upozornit, že to bylo čisté píárko, vůbec to nemělo charakter rozhovoru, jehož cílem je se něco dozvědět, nebo proniknout do podstaty zpovídaného. V jeho případě tvůrčích principů, protože se jedná o herce a také amatérského režiséra. Tím myslím nevystudovaného, pokud vím, studoval UJAK v Praze, což je známá škola pro celebrity.

Pan Mádl v rozhovoru kromě toho, že si udělal píárko, jak je nejlepší a vynikající, se hlavně dopustil několika zajímavých až filozofujících promluv. Nejprve vyšel ze svého – tedy filmového – prostředí a vyjádřil se na téma, proč jsou naše filmy buď nezvány nebo bez úspěchu na mezinárodním kolbišti. Zdůvodňuje to naší chybou. To je takové to havlovské tradiční trauma, že my jsme ti nositelé všeho špatného, jsme malí, hloupí a musíme se učit od těch větších a chytřejších,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V rozhovoru ho obzvlášť zaujala tato pasáž z hercových odpovědí: „Po revoluci bylo Česko malá, ale hrdá země, která bojovala za lidská práva. Teď se bavíme se všemi, hlavně, aby to bylo ekonomicky výhodné. Nic moc nám nevadí, hlavně ať máme doma smrad a teplíčko. Když je země nezajímavá, je pro kritiky nezajímavý i její film“. Tato čtyři souvětí obsahují několik zajímavých sdělení. „Za prvé pan Mádl zjevně opovrhuje Českou republikou. Mluví tam o nějakém smradu a teplíčku, o tom, že je to nějaká naše národní zvyklost. Mezi řádky, aniž by citoval, se opírá do těch, kteří říkají, že ekonomický život země je opřen i o obchodování se zeměmi, s nimiž nemusíme být ideově úplně na jedné lodi, ale ekonomika je ekonomika a peníze jsou peníze. A pokud chceme rozvíjet naši zemi, tak musíme obchodovat s Čínou, s Ruskem, s Indií i Brazílií, s celým BRICSem, pokud je to pro nás výhodné. Tyto věty obvykle říkává prezident Miloš Zeman a je mu to vyčítáno. Tak tady si nejmenovitě pan Mádl kope do prezidenta,“ podotýká mediální analytik.

Hromada peněz, aby se umělci mohli tvůrčím způsobem zamyslet

To by celkem ještě přešel, ale pointující souvětí „Když je země nezajímavá, je pro kritiky nezajímavý i její film“ nemůže nechat bez komentáře. „Jsou v něm totiž dvě informace, u kterých stojí za to se zastavit. Je opravdu to nejdůležitější na světě, zda je nějaký film zajímavý pro kritiky? Mám za to, že filmy se točí pro diváky, a ne pro nějaké opilé, polovzdělané kulturní antropology. Znám to velmi dobře, protože jsem začínal jako člen kulturní redakce, tak si dobře pamatuji, jak mnozí kolegové trávili většinu filmových, divadelních a jiných premiér v divadelním nebo filmovém baru. Potom tak nějak usoudili, co o premiéře mají napsat podle toho, co o ní říkali jiní, a šli to pak domů napsat, pokud byli schopni se domů dopotácet. To jsou historky staré pětadvacet let, ale nepřestaly být aktuální. Je mi to moc líto, ale kdybych byl filmař, jako že nejsem, tak poslední, pro koho bych točil filmy, by byli naši kritici,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

O pár řádků níže, když srovnává naši a světovou filmovou produkci, Jiří Mádl říká: „Američtí filmaři o filmu mohou uvažovat jako o zboží, jako o byznysu. U nás české filmy nejsou výdělečné, fungují jako neziskovka.“ Zřejmě to tak považuje za správné. „Zíral jsem na to dost nevěřícně, že si pan Mádl myslí, že je dobře, že český film nevydělává peníze, že to je jakési NGO, které je placeno Státním fondem pro kinematografii, Českou televizí a jinými podobnými veřejnými prostředky. Už předtím tam chválí, jak je to bezvadné, že je konečně hromada peněz, aby se mohli tvůrčím způsobem zamyslet a pak vyrobit film, který je nezajímavý pro kritiky i pro diváky a je nevýdělečný. To je podle mě úplně perverzní a naprosto na hlavu postavené přemýšlení. A když ten člověk takhle přemýšlí o své profesi, tedy o filmu, tak jak potom může přemýšlet o věcech jiných,“ poukazuje mediální odborník.

Jsme pod vlivem cizí mocnosti, která tady probouzí nenávist

Před devíti lety Jiří Mádl natočil s Martou Issovou video s názvem Přemluv bábu, v němž přesvědčovali mladou generaci, aby šla za svými prarodiči a přemluvila je k tomu, aby volili pravici. „Teď na jaře se zúčastnil demonstrací Milionu chvilek pro demokracii proti Andreji Babišovi a v rozhovoru to zdůvodňuje takto: ‚Je potřeba vysvětlovat, co jsou dezinformační weby, třeba Parlamentní listy nebo Aeronet. Jsme pod vlivem cizí mocnosti, která tu probouzí nenávist jedné skupiny vůči druhé‘. No já bych určitě souhlasil s tou poslední větou, že ze strany mnoha médií, zejména těch mainstreamových, jsme pod vlivem cizí mocnosti, která tu probouzí nenávist jedné skupiny vůči druhé. Jenom bychom se s panem Mádlem neshodli na tom, jak se ta mocnost jmenuje. Ale to je jen taková poznámka bokem. Co je podstatné, pan Mádl tam v závěru říká na margo těch demonstrací: ‚Takhle situace nemůže vydržet. Nové generace si všechno vezmou zpět.‘ A to je věta, které nějak nedokážu porozumět,“ přiznává Petr Žantovský.