Před třemi týdny předložila skupina opozičních poslanců vedená Václavem Klausem mladším (ODS) návrh zákona, který by měl odložit účinnost reformy financování regionálního školství. Vláda nyní ve třicetidenní ústavní lhůtě hledá způsob, jak se k návrhu postavit.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ve stanovisku resortu dává ke zvážení zvýšení úvazku učitelů. Ministerstvo financí vyjadřuje podporu návrhu na odložení reformy způsobu financování škol s tím, že reforma má řadu nedostatků, které bude třeba odstranit. Vyčísluje i objem peněz, který podle správců státní kasy zcela jistě nebude k dispozici.

Reformu financování regionálního škoství – jako většinu toho, co vzešlo z tvůrčího kolektivu exministryně Kateřiny Valachové (ČSSD) – jsem od začátku podezírala z „paskvilovitosti“. Rozdíl mezi počátečními tvrzeními ministerstva školství a realitou však opět překonal i mé očekávání. Z počátečních odhadovaných nákladů 2,5 až 5 miliard se při přepočítání naostro – na jednotlivé školy – ukázalo, že to bude stát miliard 13. A to je začátek. Kdybych chtěla být cynická, tak bych uvedla, že ministryně, která se takto plete ve výpočtech o více než 100 %, by neměla zavádět povinnou matematiku do státních maturit.

Ponechme na chvíli stranou, že podle Ministerstva financí, ať už na ministerské židli sedí kdokoli, je do školství vždycky škoda peněz, protože kupovat se musí vrtulníky a další nezbytnosti, kterých se někde potřebují zbavit. Reforma z dílny exministryně Valachové se skutečně ukázala velmi riskantní. Zejména pro některé školy, které by na ni značně doplatily úbytkem peněz. Na tuto skutečnost již při jejím schvalování opakovaně poukazovala i Pedagogická komora a další odborné spolky učitelů. Věcné připomínky odborné veřejnosti však byly na Ministerstvu školství jako vždy vypořádány tak, že do tabulky bylo napsáno „neakceptováno – odporuje záměru zákona“. Nyní se ukazuje, že záměr byl skutečně špatný a pravdu měli učitelé a ředitelé, kteří v připomínkovém řízení poukazovali na fakt, že navržené změny nelze za vyčíslené peníze provést. Černé na bílém to nyní potvrdil i správce státního rozpočtu.

Valachové reforma by byla výhodná v podstatě jen pro některé střední školy. Stávající metoda platby formou normativu na žáka má jistě řadu nedostatků. Ale ředitel aspoň dopředu ví, kolik dostane na rok peněz. Podle reformy měla být normativní platba nahrazena hybridem, o kterém jen ministerstvo tvrdí, že si jej umí spočítat. Ovšem pak se ukázalo, že se „seklo“ o několik miliard. Většina škol podle diskuze mezi kantory a řediteli, kteří si prováděli pokusné výpočty, dospěla k názoru, že systém bude ještě více nepředvídatelný. Bude v něm ještě více způsobů, jak školám „pokrátit“ peníze, když vláda zase bude potřebovat provést nějaké rozpočtové škrty.

Už dnes není výpočet hodnoty normativu na žáka odvozen od reálných nákladů na výuku a provoz škol. Vždy v lednu se počítá podle toho, kolik resort financí přidělil ministerstvu školství peněz. Suma se vydělí počtem žáků. A pak se začnou „hrát ministerské skořápky“. Koeficienty jednotlivých typů škol se upravují tak dlouho, až to „nějak vyjde“.

Valachové reforma však neměla ani vzdáleně v úmyslu stanovit finanční příděl školám podle skutečných nákladů na výuku. To ani nebylo v záměru. Místo toho byly do systému výpočtu přidány další proměnné, jako je koeficient na třídu apod. Systém by se stal jen ještě více nepřehledným a zmatečným. A dával by ministerstvu ještě více možností jak školy „odrbat“.

A nyní k ďáblu skrytém v „detailu“ jinak rozumné úvahy o tom, že účinnost reformy  je třeba odložit. A to je návrh na  zvyšování úvazků učitelů, který ministryně financí připojila na závěr dopisu se stanoviskem MF adresovanému předsedovi Legislativní rady vlády Robertu Pelikánovi (ANO), který za vládu chystá vyjádření celé vlády k návrhu zákona. Ministryně Schillerová v něm uvedla, že „vzhledem k situaci na trhu práce, stávajícímu průměrnému věku učitelů a nezbytnosti, když ne zvyšovat, tak alespoň zachovat kvalitu vzdělávání, dávám ke zvážení možnosti zvýšit pracovní úvazky pedagogů vč. adekvátního nárůstu platových prostředků.“

Co by v tomto případě byl adekvátní nárůst platových prostředků a jak má být navýšen úvazek, o tom už se dále nepíše. Pokud si paní ministryně ale myslí, že zvýšením úvazků udrží kvalitu vzdělávání, chce se mi hořce plakat. Vtipně na její návrh reagovala jedna kolegyně – „v takovém případě navrhuji nejdříve navýšit počet hodin denně, z 24 třeba na 50“. Lépe to vyjádřit nelze. Opravdu má někdo dojem, že když kantorům zavaleným administrativní zátěží spojenou zejména s agendou kolem inkluze, státních maturit, vykazováním všecho možného, tabulkováním a vážením průměrů naloží další hodiny, ke kterým úměrně přibude administrativa, něco se byť jen udrží na stávající úrovni?  Že přestanou zejména ti mladší ze školství odcházet, když jim nabídnou vidinu přidání několika tisíc a mnoha hodin práce navíc?

V Praze a okolí chybí tisíce učitelů. Chybí zejména jazykáři, matematici a další aprobovaní vyučující.Takže se učí neaprobovaně, což už dnes bez problémů lze. Otázka je, jak kvalitně. Jsou regiony, zejména v příhraničí, kde práce pro učitele není, když to přeženu, dokud „někdo neumře“. Může se však plně kvalifikovaná učitelka přestěhovat do Prahy či jiného velkého města? Ani omylem, nezaplatí totiž nájem a všechno, co souvisí s bydlením, jídlem, dětmi, ošacením, o kultuře, která se už zase po marxisticku stala nadstavbou, ani nemluvě. Kolik by tedy muselo obnášet zvýšení platů, aby se učitelé stali „mobilními“? Když začnu sčítat, ocitnu se někde kolem 45 až 50 tisíc. U single učitele to bude o něco méně – výhoda bezdětnosti. Ale také se nedostaneme pod 40 tisíc. Dnes má učitel v nejvyšší, „předsmrtné“, kategorii něco přes třicet tisíc hrubého. Začínající kantor nemá ani 20 tisíc hrubého. Nájem bytu v Praze ovšem stojí kolem 14 tisíc měsíčně. A to je bez energií, vodného a stočného a popelnic. Náklady na bydlení v Praze spotřebují celý čistý plat učitele. To je důvod, proč učitelé ve velkých městech chybí. Myslím, že kdyby tyhle cifry začala sčítat ministryně financí, spadla by jí brada. Samozřejmě, že takové zvyšování platů, které by něco řešilo, nikdo v plánu nemá. V plánu je „nějak to přežít do voleb“. Což je ale za dlouho.

Že by zmíněné zvyšování platů za cenu zvyšování úvazků přilákalo nové učitele, vzešlé z fakult nebo mnohokrát zmiňované „odborníky“, to si také nemyslím. Cituji další kolegyni, pracující a žijící v zahraničí: „Návrhy zvyšování úvazků v zemi, která platí pedagogy velmi špatně a kde se zvyšuje věkový průměr pedagogů, je návrhem nejen nesmyslným, ale hlavně kontraproduktivním.“

Ano, vyžene to ze škol i ty, které/kteří se zatím drží, protože je práce pořád baví. Když překročíte určitou hranici, za kterou už následuje jen únava, peníze to nezachrání, zvláště pokud jich není mnoho, jak už je při „zvyšování platů učitelů“ tradicí.

Ve školách téměř úplně chybí střední generace, která školství vždy stabilizovala. Generace s dětmi a hypotékou si tak drahý koníček, jako je práce pedagoga, většinou nemůže dovolit. Většina mladých po několika letech praxe odchází. Do bank, do pojišťoven, nebo do různých marketingových firem. Zkrátka všude, kde ocení umění komunikovat a pracovat s lidmi více penězi než ve školství. Odchází většinou v době, kdy už mají i praktické dovednosti a kdy začínají plánovat rodinu. Což se neobejde bez nutnosti pořídit si bydlení a vybavení. A také získat plat, který by uživil druhého partnera na mateřské „dovolené“. A to ve školství rozhodně nehrozí. Mnoha lety (mé) praxe je ověřeno, že z deseti absolventů pedagogických fakult, kteří nastoupí do školství, v něm po pěti letech zůstanou dva. Ve školách tak kromě čerstvých absolventů zbývají dámy před penzí. A nás je samozřejmě stále méně. I když nám značně prodloužili produktivní věk.

Dalším problémem, který mladé učitele vyhání ze škol, je inkluze po česku. Zejména základní školy se staly extrémně náročnými z hlediska alespoň nejakého udržení kázně, pozornosti a „minimálních výstupů“. To spíše zvládne celoživotně trénovaný jedinec než absolvent. Zejména když prestiž práce učitele neustále klesá spolu s tím, jak marně zezdola hledíme na platový průměr vysokoškolsky vzdělaných lidí. Ale nejen tím. Učitelé „milují“ též různé odborníky z řad psychologů a dalších neučitelů a marketérů soukromého školství, na základě jejichž rad a „odborných článků“ o „biflování“ jsou do školství zaváděny různé novinky. Placené většinou napřed z fondů EU. Pak ovšem ukrajující peníze z běžného provozu škol.

Závěrem si dovolím paní ministryni Schillerové poradit, co by jako strážce státní kasy měla udělat, pokud chce pomoci školství. Kromě okamžitého vyčlenění peněz na zvýšení platů učitelů je třeba provést „debuzkizaci“ a „devalachizaci“ školství. To je zrušení všech nesmyslů, které zavedly bývalé ministryně Petra Buzková (ČSSD) a Kateřina Valachová, rovněž ČSSD.

Zrušte následující pijavice – státní maturity, inkluzi po česku a jejich správce CERMAT a NIDV. Dále zrušte propagaci mediální výchovy a další projekty Člověka v tísni, které se rozlézají po školách jako mor a žerou peníze, čas a energii. Ušetřené prostředky pak dejte na platy a vybavení škol. Pokud by někdo chtěl jako obvykle namítnout,  že to jsou „jiné peníze“ a že „se to stejně musí vyčerpat“, tak mu odpovím, že nemusí. Protože to, co se z fondů EU  nevyčerpá na nesmysly nyní, nebude nutné financovat z veřejných prostředků mnoho dalších let. Veškeré peníze z fondů EU, které jsou ve správě ministerstva školství, by měly jít výhradně na vybavení a opravy škol. Všechny tzv. měkké projekty, ze kterých se živí neziskovky, je třeba okamžitě zastavit. A zbyde i na takové platy, aby se učitelé mohli za prací stěhovat a mladí učitelé nemuseli muset odcházet s tím, že bydlet se musí.