"Protože se tvůrci expozice dopustili zásadních chyb, které se dotýkají nejen potomků popravených, žádáme tímto, aby byly všechny chyby okamžitě odstraněny," napsaly v dopise, který mají ParlamentníListy.cz k dispozici, Jarmily Doležalové. Jedna je posledním žijícím obyvatelem osady Ležáky, která byla 24. června 1942 v důsledku heydrichiády nacisty vyvražděna a vypálena. Tehdy se jmenovala Šťulíková. Druhá, její dcera a badatelka, se tématem zabývá téměř pětatřicet let. A o co jde?

Tragické a chybné příběhy

Obě se zúčastnily slavnostního otevření trvalé expozice Památníku Zámeček v Pardubicích na konci října. Práce na ní trvala pět let. A obě tam našly mnoho chyb. "Sestupuji tedy do příběhů obětí exekucí v Pardubicích. Skoro se jim až nechce věřit. Majitel lomu Hluboká František Vaško spáchal sebevraždu na cirkulárce. A pak byl popraven. Hoteliér Arnošt Košťál po sebevraždě zastřelen u kůlu. Václav Šťulík po popravě dorazil živý do Osvětimi. Žena, která se vzepřela přírodním zákonům a porodila v prvém roce svého života dítě. I ona byla v těchto místech zastřelena. Možná proto, že se narodila až rok po svém sňatku? Antonín Skalický spěchal do Ležáků za svými zatčenými rodiči, kteří byli již přes dvacet let mrtví. A v neposlední řadě je tu příběh o bigamii, incestu a z něho zrozeného dítěte, které mělo být taktéž popraveno," vyjmenovávají ženy některé z nich v dopise.

Nakonec se podivují, že městu Pardubice přišly tyto závěry dlouholetého bádání historika Vojtěcha Kyncla natolik zajímavé, že je prý ocenilo smlouvami na dva miliony korun. "Pokud je skutečně zaplatilo, byla to rozumná investice? Pojďme to zjistit," píše se dál a následuje odkaz na článek Nová expozice Vojtěcha Kyncla v Památníku Zámeček budí rozpaky, pod nímž jsou také obě podepsané a má datum 12. prosince 2021. Z analýzy o dvaceti stránkách už vybíráme jen stručně.

Píší tam, že třeba autor ideového konceptu a libreta expozice Kyncl názor na počet lidí popravených v roce 1942 u pardubického Zámečku ve svých pracech mění již roky. "Můj praděd Václav Šťulík nebyl popraven a už vůbec ne 2. července 1942 v Pardubicích. Prošel několika věznicemi a po převozu do koncentračního tábora Auschwitz I zemřel 1. prosince 1942," zní další poznámka. Když se prý začetli do jednoho z novinových článků, kde Kyncl říká, jak bylo těžké ke každé jednotlivé postavě sehnat informace, došlo jim, že nemluví o popravených, ale o členech gestapa a ochranné policie. "Tato expozice není o pravdě. Oběti exekuce tu nejsou na prvním místě. Nechť je jim země lehká, ale jiná země než ta, kde prolili svou krev. Tu teď obsadili jejich vrazi. Skuteční i ti, jenž jim dávali rozkazy," píše se ke konci.