"Protože se tvůrci expozice dopustili zásadních chyb, které se dotýkají nejen potomků popravených, žádáme tímto, aby byly všechny chyby okamžitě odstraněny," napsaly v dopise, který mají ParlamentníListy.cz k dispozici, Jarmily Doležalové. Jedna je posledním žijícím obyvatelem osady Ležáky, která byla 24. června 1942 v důsledku heydrichiády nacisty vyvražděna a vypálena. Tehdy se jmenovala Šťulíková. Druhá, její dcera a badatelka, se tématem zabývá téměř pětatřicet let. A o co jde?

Tragické a chybné příběhy

Obě se zúčastnily slavnostního otevření trvalé expozice Památníku Zámeček v Pardubicích na konci října. Práce na ní trvala pět let. A obě tam našly mnoho chyb. "Sestupuji tedy do příběhů obětí exekucí v Pardubicích. Skoro se jim až nechce věřit. Majitel lomu Hluboká František Vaško spáchal sebevraždu na cirkulárce. A pak byl popraven. Hoteliér Arnošt Košťál po sebevraždě zastřelen u kůlu. Václav Šťulík po popravě dorazil živý do Osvětimi. Žena, která se vzepřela přírodním zákonům a porodila v prvém roce svého života dítě. I ona byla v těchto místech zastřelena. Možná proto, že se narodila až rok po svém sňatku? Antonín Skalický spěchal do Ležáků za svými zatčenými rodiči, kteří byli již přes dvacet let mrtví. A v neposlední řadě je tu příběh o bigamii, incestu a z něho zrozeného dítěte, které mělo být taktéž popraveno," vyjmenovávají ženy některé z nich v dopise.

Nakonec se podivují, že městu Pardubice přišly tyto závěry dlouholetého bádání historika Vojtěcha Kyncla natolik zajímavé, že je prý ocenilo smlouvami na dva miliony korun. "Pokud je skutečně zaplatilo, byla to rozumná investice? Pojďme to zjistit," píše se dál a následuje odkaz na článek Nová expozice Vojtěcha Kyncla v Památníku Zámeček budí rozpaky, pod nímž jsou také obě podepsané a má datum 12. prosince 2021. Z analýzy o dvaceti stránkách už vybíráme jen stručně.

Píší tam, že třeba autor ideového konceptu a libreta expozice Kyncl názor na počet lidí popravených v roce 1942 u pardubického Zámečku ve svých pracech mění již roky. "Můj praděd Václav Šťulík nebyl popraven a už vůbec ne 2. července 1942 v Pardubicích. Prošel několika věznicemi a po převozu do koncentračního tábora Auschwitz I zemřel 1. prosince 1942," zní další poznámka. Když se prý začetli do jednoho z novinových článků, kde Kyncl říká, jak bylo těžké ke každé jednotlivé postavě sehnat informace, došlo jim, že nemluví o popravených, ale o členech gestapa a ochranné policie. "Tato expozice není o pravdě. Oběti exekuce tu nejsou na prvním místě. Nechť je jim země lehká, ale jiná země než ta, kde prolili svou krev. Tu teď obsadili jejich vrazi. Skuteční i ti, jenž jim dávali rozkazy," píše se ke konci.

Nad ohlasy zainteresovaných

Ostatně Jarmila Doležalová mladší se s pardubickým primátorem Martinem Charvátem, jeho náměstkem Jakubem Rychteckým a historikem Vojtěchem Kynclem setkala v roce 2019 poté, kdy primátorovi napsala mail, v němž vyjádřila obavy z údajů a kompetentnosti zaměstnanců Památníku Lidice, kteří v roce 2008 převzali i Památník Ležáky. Historik Kyncl její obavy při schůzce prý okamžitě zpochybnil. Aktéři schůzky ji však následně ujistili, že může být v klidu, protože garantem expozice je Akademie věd České republiky. S maminkou dnes bydlí Jarmila Doležalová ve Včelákovicích nedaleko Památníku Ležáky a ParlamentnímListům.cz řekla: "A to jsme v článku vyjmenovali jen některé z množství chyb. Jsem zvědavá, jestli pan historik přijde na další." Právě ona je spoluautorkou mnoha publikací o Ležákách a Osud jménem Ležáky byl v roce 2017 nominován na Magnesii Literu v kategorii nakladatelský čin roku.

Autor kritizované expozice a vědecký pracovník Oddělení dějin 20. století Historického ústavu Akademie věd České republiky Vojtěch Kyncl hned na dotaz ParlamentníchListů.cz ohledně dopisu reagoval: "Nemám žádné informace od paní Doležalové. Nevím, z čeho čerpá. Nevěřím, že by negativně hodnotila expozici paní Jarmila Doležalová starší, která moji činnost a osvětu podporovala už v roce 2002, kdy mi s její pomocí vyšla, co by studentovi obchodní akademie, knížečka o událostech v Ležákách. Poskytla mi tehdy i zachované rodinné fotografie s maminkou a snímky z Osvětimi. Tehdy se ideologicky nepodjatý zájem o podobná místa teprve probouzel. S pýchou jsem tehdy otiskl podporu paní doktorky a senátorky Jaroslavy Moserové a také řadu nepoznaných fotografií od pamětníků z širokého okolí."

O své expozici v Památníku Zámeček napsal, že je ve většině digitální a pracuje se s ní dle aktuální potřeby. "Drobné nedostatky, které nemají vliv na znění expozice, postupně upravujeme, což je přirozený vývoj takto náročného projektu o stovkách dokumentů, fotografií, filmových a zvukových záznamů a popisků, které jsou navíc ještě v anglické jazykové mutaci a v mutaci pro sluchově znevýhodněné spoluobčany. Těší mne, jak pozitivní ohlas přichází z řad odborné veřejnosti a pozůstalých po obětech. Nadšení pana Burdycha, paní Liškové - již zemřelé - nebo paní Dusilové jsou mi největší odměnou. Velmi nám při tvorbě pomohla poslední lidická žena paní Jaroslava Skleničková, takže jsme ovladatelnost výstavy uzpůsobili i návštěvníkům nad pětadevadesát let věku. Reakce mladých lidí, studentů, rodičů s dětmi jen podtrhují potřebu osvěty o bezuzdné lidské agresi a hrdinství obyčejných lidí. Na jaro 2022 pak Památník Zámeček chystá zajímavý program pro návštěvníky a novou publikaci nejen k obětem heydrichiády ze Zámečku k 80. výročí událostí atentátu na Reinharda Heydricha," doplnil Kyncl.

Ředitel Památníku Zámeček v Pardubicích Viktor Janák se prý už kvůli otevřenému dopisu spojil s městem a autorem expozice, takže se o tom bude jednat. "Myslím si, že tím náš památník na důležitosti neztrácí, ale je to nepříjemné. Trochu mě mrzí, že s tím paní Doležalová nepřišla přímo za námi. Snažili bychom se vše hned řešit," sdělil. "Je to čerstvé. Dopis adresovaný panu primátorovi přišel včera, takže k tomu nyní nedokážu nic říct. Určitě ale budeme reagovat," prohlásil tiskový mluvčí pardubické radnice Radim Jelínek.

Pardubice i Lidice

Samotný Památník Zámeček se nachází v průmyslové čtvrti u Zámečku v Pardubicích známého také jako „Larischova vila", který je pořád v rekonstrukci. Zmiňovaný nový památník v podobě bunkru je však o půl kilometru dál. Stojí na místě bývalé cvičné střelnice záložního policejního pluku Böhmen, kterou nacisté v létě roku 1942 proměnili na popraviště gestapa. Od 3. června do 9. července 1942 zde bylo popraveno 194 českých vlastenců, jejichž těla byla zpopelněna a popel vysypán do Labe. Mimo výstavby nové expozice se také zrevitalizoval prostor kolem blízkého pomníku. Do revitalizace celého areálu včetně expozice město investovalo 43,8 milionu korun, s pokrytím nákladů mu přitom pomáhají dotace Evropské unie a příspěvek státního rozpočtu ve výši přes 21 milionů korun.

Osmatřicetiletý historik Kyncl je nicméně známý už z „Kauzy Lidice". V knize Lidice Zrození symbolu totiž v roce 2015 publikoval poválečné hlášení četníka, že židovskou dívku Štěpánku Mikešovou udala jedna z přeživších lidických žen Alžběta Doležalová. V roce 2019 z toho byla velká kauza. Po reportáži ČT V předvečer tragédie se proti zmíněným zjištěním ohradily lidická pobočka Českého svazu bojovníků za svobodu, prezentovaná Janou Bobošíkovou, a starostka Lidic Veronika Kellerová. Vedlo to k rezignaci tehdejší ředitelky Památníku Lidice a polemice archiváře Vojtěcha Šustky Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové.

Dcera obviňované ženy a nejstarší z takzvaných lidických dětí Marie Šupíková již zemřela, ale na konci roku 2020 ParlamentnímListům.cz řekla: „Bylo mi smutno. Vzpomínala jsem, jak maminka ležela na smrtelné posteli a doposud nechápu, že se mohl najít někdo, kdo takovou špínu na ženu, která se nemůže bránit, může naházet. Urazilo mě to a bolelo, ale co mohu dělat. Nic!" Památník Lidice pak požádal o odborné posudky ke Kynclovým závěrům. Ze čtrnácti dodaných se s nimi ztotožnil pouze jediný, takže v tuto chvíli podle Památníku Lidice nelze Alžbětu Doležalovou kategoricky vinit z podílu na udání její židovské podnájemnice Štěpánky Mikešové.