Podle Birjukova se tento projekt opírá o rozvětvenou rodinnou strukturu a expanzi kvalitatvně jiného sociálně-politického a sociálně-ekonomického modelu. Profesor pak dle Skály analyzuje také faktory, díky nimž radikální islám a projekt Islámského státu expanduje zeměmi Střední Asie. 

Mezi tyto faktory prý patří dominantní pozice islámu jako náboženství, jež si uchovává status duchovního bohatství, pak také represivní politika či sociální frustrace a hluboce zakořeněná bída v těchto zemích. 

„IS, jenž není zdaleka jedinou teroristickou organizací, představuje ve své podstatě ultrakonzervativní, násilnickou, transnacionální nábožensko-politickou strukturu s přesně vymezeným cílem. A to v regionu, jehož země pociťují značný deficit rozvojových zdrojů, až na malé výjimky nevynikají vnitřní stabilitou a nenabízejí svému obyvatelstvu příznivé sociální perspektivy. Zatímco s IS přicházejí jisté stabilní morálně-náboženské hodnoty i představy o sociální spravedlnosti,“ popisuje Skála.

Dále konstatuje, že v Evropě i v Americe se vúči islámu rozšířila paranoia coby síle zla, strachu a ohrožení křesťanské civilizace. Všímá si i toho, jaké příčiny stojí podle Birjukova za aktivizací islámského společenství a sílícím konfliktem ve vztahu mezi islámským světem a Západem. Jsou to prý konzervace sociálně-ekonomického zaostávání islámských zemí za zeměmi Západu, rozčarování muslimů z levicové ideologie a sociálně-ekonomického modelu, jímž se se zaostáváním chtěli vypořádat či expanze západní (amerikanizované) kultury do islámského světa, rozvracející tradiční islámské hodnoty a způsob života.

Původní text ZDE.

Závěrem Skála podotýká, že islám se rozpadá na velký počet směrů, proudů a škol. Vedle dělení na sunnity a šíity se formují různé muslimské komunity. „Jinými principy se řídí tzv. wahhábitská škola, jež vznikla v 18. století v Saúdské Arábii a jmenuje se podle svého zakladatele Mohameda Ibn Abd al–Wahhaba. Tento ideolog si předsevzal, že muslimy celého světa vrátí ke kořenům ‚čistého islámu‘ z dob proroka Mohameda,“ zmiňuje například. Adekvátní odpovědí Ruska na výzvy wahhábismu se pak podle něj musí očividně stát aktivní spolupráce nejen s představiteli tradičního umírněného islámu uvnitř země, ale i umírněného islámu v zahraničí.“