Když Radek Vondráček zmiňuje svobodu slova, tak tím podle politologa Milana Znoje naznačuje především to, že jsou zde lidé, kteří se k tomu slovu ani nedostanou, a že má být slyšet i ta druhá strana. „Obecně je to do jisté míry pravda, ale nezdá se mi, že by tu byla nějaká skupina, třeba aktivní občané nebo Milion chvilek, kteří by hodlali umlčet jiné a vytlačovat je z veřejného mínění,“ říká politolog.

Že bychom si měli naslouchat s respektem, spolupracovat a nejít si po krku, je podle Znojových slov u Vondráčka jen takové obecné politické heslo. „Politika je ale někdy dramatická a politici si půjdou vždy po krku. Svoboda slova je sice liberální hodnotou, jenže předpokládá jistou toleranci a rovnost, jedná se však o obecné formule, jelikož v politickém zápase je třeba se o něco konkrétně zasazovat,“ podotkl Znoj.

Právě v tom Znoj vidí jistý střet, který by svoboda slova v liberální společnosti měla unést. „Důležité také je, aby i naše liberální instituce, jako jsou Parlament, média a další tuto svobodu slova unesly také,“ říká politolog.

„Když z toho prý začne někdo dělat drama, jako například Tomio Okamura, který hodně často říká: ‚Vy nás máte poslouchat, my mluvíme za občany, kteří jsou tu utlačeni stranou.‘ Tak to je od něho klam! Právě on se snaží vnutit lidem svůj hlas, který je netolerantní,“ hodnotí Znoj kriticky politiku předsedy hnutí SPD.

„Tomio Okamura chce svobodu slova, tak aby mohl ty ostatní utřít, že jo,“ pokračoval Znoj a zmínil i xenofobii, se kterou je Okamurovo hnutí někdy spojováno. Když si prý představí, co by udělali s médii veřejné služby právě tito lidé, kteří kritizují, že jsou umlčováni, je podle politologa jasné, že by to celé obrátili a rozhodně by nešlo o svobodu slova, o které předseda Sněmovny Vondráček dnes hovořil.

Největší problém podle politologa Jana Kubáčka dnes je, že se veřejná diskuse nálepkuje. „Lidé se začínají extrémně nálepkovat a posouvat, tím se vše sabotuje a ničemu to nepomáhá,“ kroutil hlavou politolog, který je přesvědčen o tom, že si lze jít v politickém zápase po krku s respektem, kultivovaně a na úrovni.

Konkrétní politický zápas, jenž se zde táhl poslední tři měsíce, byl zápas o ministra kultury. Ten se podle všeho dnes vyřešil, ministrem kultury bude možná Lubomír Zaorálek (ČSSD). Zeman v této věci nedosáhl úplně všeho, čeho chtěl, jak někteří tvrdí, pousmál se na to konto Znoj. To, že Michal Šmarda nakonec požádal Jana Hamáčka (ČSSD) o stažení nominace na ministra kultury, může brát prezident jako jistou čáru přes rozpočet.

V jednu dobu začal podle Znoje tlačit Zeman na rekonstrukci vlády, na vytlačení ČSSD z této koalice a byl kousek od bodu zvratu. „Kdyby ČSSD dál trvala na Michalu Šmardovi jako na tom, kdo bude ministrem jmenován, tak by neměla pomalu jinou možnost než odejít. Nebo by premiér jmenoval někoho jiného, a tím by rekonstrukci také zahájil,“ popisuje Znoj, o co zcela jistě Zeman velmi stál.

Nebo mohl stát Zeman také o to, aby dostal sociální demokracii zase zpátky do svého područí, přemítá Znoj. „Nic z toho se mu ale nepovedlo. ČSSD našla řešení, Zaorálek je silnou postavou. ČSSD se nyní podaří prosazovat své programové priority,“ věří Znoj.

„Takže ta rekonstrukce, která hrozila tím, že se vychýlí naše politika středoevropským směrem, k těm nacionálně konzervativním a neliberálním režimům demokratickým, byla zastavena, i když na tom Zeman pracoval. Naštěstí tohoto cíle nedosáhl,“ uzavřel Znoj se spokojeným úsměvem.