Poslední knihou, kterou Thomas Piketty vydal, je titul Stručné dějiny rovnosti. „Tato kniha je mnohem kratší než mé předchozí, které měly tisíc stran, tahle má jen 250 stran. Snažil jsem se zaměřit na to, co považuji za nejdůležitější poučení z mého výzkumu a z historie rovnosti a nerovnosti. Tím nejdůležitějším závěrem je, že se dlouhodobě pohybujeme směrem k větší rovnosti. Není to tak odjakživa. Není to od neolitu. Začalo to, řekněme, na konci 18. století francouzskou revolucí a americkou revolucí,“ popsal Piketty.

Uvádí, jak ve 20. století došlo k dekolonizaci, vzestupu dělnického hnutí, sociálního zabezpečení, progresivního zdanění, dekolonizaci občanských práv v USA. „A na konci 20. století skončil apartheid. A tento proces pokračuje i dnes hnutím Me Too nebo Black Lives Matter. Máme dnes samozřejmě oproti konci 18. století rovnější podmínky, ale stále žijeme ve společnostech, kde je moc peněz velmi důležitá. Například v naší demokracii už nemáme aristokratická privilegia. Existují však jiná privilegia. Miliardáři mohou ovlivňovat, volby mohou ovlivňovat média, mají silnější hlas v politice, větší politický vliv, a to způsobem, který se liší od vlastnické demokracie 19. století. Ale stále je to velmi nedokonalé. A myslím si, že až se lidé za 50 nebo 100 let budou dívat na náš dnešní demokratický systém, možná si řeknou, no dobře, je to demokracie, ale je to takový mezistupeň mezi demokracií 19. století a skutečnější demokracií, která tu snad bude za 50 nebo 100 let,“ zmínil Piketty. 

Řeč se následně stočila i na Ukrajinu, což je podle něj mnohem složitější příběh, jenž má určitou podobnost s mnoha historickými vzorci nacionalismu.

„Vize budoucnosti Ruska, která je dnes prezentována, je tragicky realistická a sebezničující a velmi nebezpečná. Je to součást složité historie budování státních kapacit, které mohou opět centralizovat moc, mohou dosáhnout toho nejlepšího i nejhoršího, ale tím to neskončí. Myslím, že i v bohatých západních zemích je třeba si uvědomit, že je to výsledek toho, když věříte, že tržní konkurence mezi zeměmi, mezi lidmi, mezi územími sama o sobě stačí k dosažení univerzálního sociálního smíru. A tak to na Ukrajině a v Rusku nefunguje. Některé regiony na východě Ukrajiny nemají nutně pocit, že jim tržní integrace se západní Evropou prospěje. Právě teď je určitě prioritou pomoc Ukrajině ve válce. Ale musíme také přemýšlet o vyváženějším ekonomickém systému a vyváženějším mezinárodním řádu,“ dodal Piketty. 

„V Evropě někdy mají lidé pocit, že se nemají z čeho poučit, ale já si myslím, že ve skutečnosti se také mají co učit. Myslím, že je to také součást společné ideologické konkurence se systémem státního socialismu v Číně, který je podle mě zcela opačným extrémem než takové decentralizované participativní socialistické modely, které popisuji. Myslím si však, že je to správná odpověď na čínskou výzvu. Protože pokud je jedinou odpovědí Západu jakýsi hyperkapitalistický sobecký světový systém, tak si myslím, že bude mít v budoucnu a v příštích desetiletích poměrně slabou pozici v globální ideologické soutěži s Čínou a také s Ruskem. Protože poučky o sociální spravedlnosti a demokracii, kterými se západní země neustále ohánějí ve zbytku světa, se někdy velmi těžko poslouchají z pohledu někoho v západní Africe nebo v Indii nebo v Brazílii. Proto si myslím, že západní země musejí být pokorné. Musí prosazovat své sociální úspěchy jako své hlavní přednosti, ale musí být skromné, pokud jde o jejich dokonalý demokratický model atd. Který je, jak jsem řekl, stále velmi nedokonalý,“ zmínil Piketty.