Již řadu měsíců plní přední stránky novin ukrajinská krize. Vidíte nějakou naději na brzké ukončení konfliktu? Jak to může dopadnout?

Nejsem v tom odborník, a tak se na to dívám jako každý občan této země, jako máma, žena… Bojím se eskalace konfliktu, jih Evropy bohužel ukázal, že ani dnes se nám nemusí vyhnout lokální válka… Takže jen doufám, že se to nestane, protože je to tak blízko, až z toho mrazí.

Brzy oslavíme pětadvacáté výročí sametové revoluce. Jste spokojena s polistopadovým vývojem, nebo jste si to představovala jinak?

Snažím se na to dívat objektivně, nikoli černobíle, takže obecně samozřejmě bylo dobře, že režim padl, moje generace z 60. let ještě měla šanci žít život hodně jinak než například naši rodiče, kterým už ty ztracené roky nikdo nevrátí. Za velmi špatné považuji dění v 90. letech, kdy se tzv. uteklo před právníky, přednost dostala divoká privatizace, kdy vše bylo povoleno, a s tím se potýkáme dodnes. Neúcta k základním hodnotám, která ovládá obchod, politiku, a stále je zde povědomí, že za peníze lze koupit všechno  - zákony, politiky, dokonce i hlasy ve volbách. A nejhorší je, že skutečně to možné bylo a je, tu víc, tu méně. Takže je to v lidech, ve volebním systému, v hodnotách, které opravdu uznáváme – a bohužel se vrátilo staré „kdo nekrade, okrádá rodinu“ a kdo chce být poctivý, čestný, jakoby byl pro okolí směšný, podezřelý, z Marsu. Protože se pohybuji hlavně v samosprávě, kladu si za cíl, aby odtud začala změnak lepšímu – abychom v obcích a městech dávali najevo – jde o lidi, jde o dobrý život tady a musíme držet pospolu, nepodvádět se, neuplácet, dělat to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A aby si toho lidi vážili, ne aby jim to bylo směšné. Na úvodní otázku bych tedy odpověděla – pokud nás něco zklamalo, tak pouze my sami sebe – že jsme ty gaunery nepoznali zavčas a od vlivu na společnost je neodstřihli. Za použití zákonů. Jenže politická garnitura 90. let raději „zhasla“ – aby se lépe zprivatizovalo. A tito tehdy zbohatlí lidé nám dnes vládnou. Jaké asi mohli nastavit morální hodnoty? Žádné. A o tom to je.

Jak dnes vidíte komunistickou stranu a komunisty?

Ano, to je to správné slovo – DNES. Jak se dnes vyjadřovat k otázce, která měla být řešena před dvaceti čtyřmi lety? Dnes je to legitimní strana, které jsme my sami svou velkorysostí vrátili sebevědomí a místo na slunci. A proto dnes nemá význam ji od ostatních výrazněji oddělovat – to měli udělat polistopadoví politikové, a pokud to neudělali, dnes jsou tyto otázky zbytečné. Navíc mne se to hodnotí hodně špatně, protože znám v obcích a městech komunisty, kteří pro své obce a města dělají hodně dobrého a lidi si jich váží proto, ne kvůli nějaké straně. Problém je výš, ale jak jsem řekla, když nebyl řešen v roce 1990, v roce 2014 jsou jakýkoli komentáře a intelektuální moudra zbytečné.