„Myšlenkou vydati nový velký slovník konversační zanášel jsem se již odedávna, a vždy viděl jsem v ní jaksi vyvrcholení své nakladatelské činnosti,“ vzpomínal významný český knihkupec a nakladatel Jan Otto, jenž zemřel v roce 1916. Dost dlouho poté, kdy se všech osmadvacet dílů Ottova slovníku naučného dostalo k zájemcům. Letos od začátku vydávání tohoto jedinečného lexikonu uplynulo sto třicet let.

Šéfredaktor a ti druzí

Předběžný plán na vytvoření slovníku a vyhledávání spolupracovníků – to všechno začalo už v roce 1883. Hlavní redaktor Jakub Malý však před smrtí stihl vypracovat pouze první koncept. Pak jeho funkci převzal profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Smlouvu podepsal roku 1885, avšak po dvou letech na ni kvůli sporům o Rukopisy zelenohorský a královédvorský rezignoval. „Vedl svou při o nepravost Rukopisů, v níž byl pod silnou kritikou pseudovlasteneckých i vlasteneckých kruhů, a nechtěl, aby to nějak zasahovalo do práce na slovníku. Nepřál si prostě, aby slovník získal nálepku ,opozičníkova encyklopedie‘. Masaryk měl totiž v té době ve slabé skupině ,opozičníků‘ asi vůbec nejsilnější hlas,“ míní historický publicista Zdeněk Čech.

Ottův slovník naučný vycházel v sešitech, které byly následně vázány do svazků. A šlo zpočátku o dost hektickou nakladatelskou činnost. „Na hromadách vpravo i vlevo nakupeny tisíce sešitů slovníku, mezi to mísí se řada sluhův kněhkupeckých, úředníci závodu Ottova. Faktury lítají z ruky do ruky a do beden i na vozíky rovnají se zásilky velké i malé,“ psalo se tehdy v Národních listech. Nicméně encyklopedické dílo se následně dosti rozšířilo, a tím se i zpozdilo jeho dokončení. Poslední sešit vyšel až jednadvacet let po prvním. Svazků vyšlo celkem sedmadvacet řádných a jeden doplňkový.

„V té době existoval podle mnoha svědectví jediný lexikon, který byl ještě rozsáhlejší a preciznější. Šlo o Encyclopædii Britanniku. Ottův slovník naučný představoval pompézní dílo, které mělo tuším 186.000 hesel. Nejrozsáhlejším heslem byly ‚Čechy‘, které měly pět set stran. Ostatně to následně vyšlo i jako samostatná kniha. A například heslo ‚František Palacký‘ zpracovával jako mladý později jeden z nejlepších českých historiků Josef Pekař. Myslím, že mohu říct, že ten slovník dával naší veřejnosti, potažmo i celému světu, najevo, že jsme dospělý, emancipovaný a vzdělaný národ. Tehdy mu chyběla už jen politická samostatnost,“ podotýká Čech.

Encyklopedie současnosti

Ihned po dokončení prvního vydání začaly práce na druhém, revidovaném. Pak vyšla kapesní verze a následovaly doplňky, které měly reflektovat nové vědecké poznatky a tehdejší rychlý geopolitický vývoj. Za vlády nacistů v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava byl projekt v roce 1943 přerušen a po válce na popud vlivného komunistického ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého bylo vydání posledních dvou dodatkových dílů zakázáno. Ottův slovník naučný se však později včetně dodatků svého vydání přece jen dočkal – a to i s digitalizovanou verzí – v letech 1996 až 2003.

„Je samozřejmé, že autoři původní encyklopedie vycházeli mnohdy ze zahraničních zdrojů. Jejich jazyková vybavenost byla však často výborná. Na druhou stranu je třeba říct, že vydávání velkého encyklopedického díla je vždycky do jisté míry nevděčné, protože poznatky třeba ve fyzice, chemii, matematice, astronomii a v dalších vědních oborech se mění. Staré encyklopedie jsou ale důležité pro historiky, protože v nich najdou dobové znalosti a zajímavá fakta. Například osudy dávno zaniklých šlechtických rodů,“ doplňuje Čech.

V současnosti je jedním z největších tuzemských tištěných počinů řada Dějiny států, vydávaná v režii Nakladatelství Lidové noviny. Má už přes osmdesát dílů. „Je to zajímavý nakladatelský počin, ale ty jednotlivé dějiny mají dost kolísavou úroveň. Dějiny Ruska se čtou jako detektivka, zatímco třeba Dějiny Španělska jsou dost strašidelná kniha,“ hodnotí to Zdeněk Čech, spolumajitel nakladatelství Daranus, které se historii také nevyhýbá. Vydalo třeba tetralogii Drsný střed Evropy, rozsáhlé dílo Osud trůnu habsburského, Příběhy objevitelů a dobyvatelů anebo Velké špionážní operace ve třech svazcích.

Ohledně encyklopedických děl je však Čech k jejich tištěné budoucnosti skeptický: „Bylo by to velice drahé a vlastně zbytečné, když je tady internet. Dnes je také naší největší encyklopedií česká verze Wikipedie. I když jsou některá její hesla až příliš stručná a v jiných zase mohou být nepřesnosti.“ Snad je ještě třeba doplnit, že česká Wikipedie byla spuštěna v květnu 2002. Podle posledních údajů z února 2018 už překročila počet 400.000 článků.