Česká republika převzala předsednictví v Radě EU. Vnímáte to jako nějaký významný a prestižní okamžik nebo jde z vašeho pohledu spíš jen o formální rutinu?

V kontextu dlouhotrvajících tendencí evropské integrace, které jdou jednoznačně proti konceptu národního státu a ve směru stále většího podřizování národních zájmů ve prospěch Bruselu, vidím koncept předsednictví, pokud jde o malou zemi, jakou je Česká republika, jen jako falešnou hru, která nemá žádný zásadní dopad. Jako když si malé děti hrají na dospělé. Dokážu si představit, že by sebevědomá země využila svého předsednictví k formulování nějakých zásadních stanovisek a nastolování palčivých témat. Nevím však o tom, že by se někdy něco takového stalo, natož aby to mělo nějaký dopad na fungování Evropské unie a její politické směřování. Co by mohlo být takovým stanoviskem? Třeba naprosto kategorické odmítnutí zelené politiky. Myslím, že před naším minulým předsednictvím byla určitá představa, že teď bude Česká republika opravdu vidět a že bude slyšet náš názor na to, jak by měla unie vypadat. Tehdy vláda přišla s heslem „Evropě to osladíme“. Samozřejmě jsme nikomu nic neosladili a naše předsednictví bylo velmi tiché a velmi servilní, jak se ostatně od poslušné vazalské země očekává. Letošní předsednictví už si na žádné oslazování ani hrát nehodlá. Ostatně z prvních záběrů zahájení českého předsednictví to je vidět. Poslušnost, devótnost, konformita, snaha splnit to, co se od nás očekává. Modré vlaječky a rozjásané tváře. Premiér Fiala vrhající se do náruče své lenní paní, předsedkyně komise von der Leyenové.

Před pár dny dali ministři životního prostředí EU zelenou zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035 s tím, že finální podoba směrnice by měla vzniknout právě za českého předsednictví. Jaký v tomto směru očekáváte vývoj?

Cíl je jasně vytyčen. Bezuhlíková Evropa, rozvrat hospodářství na celém kontinentě, zbídačení milionů lidí, technologický úpadek, splachování miliard eur do kanálu. Těch několik opatrných hlasů, které i na půdě EU prohlašují, že evropská zelená politika je nejen nesmysl, ale takřka zločin, nemohou celý trend zastavit a zvrátit. Ostatně také proto, že neargumentují z pozice morálky, ale jen na základě ekonomie. Myslím, že se můžeme dočkat maximálně toho, že během těch příštích třinácti let budou některé parametry zákazu aut se spalovacími motory lehce korigovány, termín bude možná posunut o pár let, mnozí budou jistě argumentovat tím, že není „sociálně spravedlivé“ brát masám dostupná auta, dokud jim nedáme veškerou veřejnou dopravu zdarma, možná budou nasypány miliardy eur do elektrifikované hromadné dopravy. Iracionalitě se v Evropské unii meze nekladou. Nebo jinak: Jediné meze jí může vytyčit jasně deklarovaná a hromadná nespokojenost občanů jednotlivých členských států. Něco jako demonstrace Žlutých vest ve Francii, ale na celoevropské úrovni. Francouzští politici se tehdy očividně vyděsili a šlápli na brzdu. Chci věřit tomu, že až důsledky zelené politiky lidé skutečně začnou pociťovat na svých peněženkách, tak se nějakých převratných změn možná dočkáme. Zdá se ale, že lidé potřebují mnohem vážnější motivaci, než jakou jim dává současný růst cen, a tím myslím nejen růst cen potravin a energií. K českému předsednictví jen dodám, že čeští politici hrají v zákazu aut velmi hanebnou pozici. Pokud by jim skutečně šlo o české národní zájmy, využijí publicitu spojenou s předsednictvím k vyjádření nejen nesouhlasu, ale odporu a neposlušnosti.

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková v této souvislosti také prozradila to, že v roce 2026 se má EU k zákazu prodeje aut se spalovacími motory ještě jednou vrátit a vyhodnotit to, zdali je termín 2035 reálný. Jde o nějaká „zadní vrátka“ nebo jen unijní alibismus?