Právo milosti podle svých slov považuje prezident za monarchistický přežitek. Proto ho delegoval na ministra spravedlnosti s tím, že bude podepisovat pouze milosti z důvodu zdravotního stavu. Pokud tohle má být jediný důvod udělení milosti, pak se jedná jen a pouze o nepochopení institutu milosti.          

Nemám tušení, jakými právníky je prezident obklopen. Ale buď jim nenaslouchá nebo oni nemají ponětí o oboru, který se nazývá filosofie práva. Bývaly doby, kdy znalosti v této oblasti byly důležitější než podrobná znalost platného práva. Mezi právní filosofií a aplikací práva je zhruba stejný rozdíl, jako mezi uměním a řemeslem. Může být i vynikajícím způsobem zvládnuté řemeslo, ale stále to nebude umění.  

Prezidentská milost není projevem laskavosti          

Prezidentská milost není projevem laskavosti. Alespoň jako institut by neměla být. Tím se liší od té císařské, královské či knížecí, která se podle prezidenta stala přežitkem.          

Sebelepší trestní zákon totiž nedokáže předjímat každou jednotlivou situaci, každý jednotlivý případ. Nepřiměřenost trestu, kterou sebepřesnější aplikace trestního práva nedokáže vyloučit – ta by měla být důvodem zvažování či udělení milosti. To se může týkat nejenom vlastního trestného činu, ale třeba i zcela mimořádných zásluh pachatele, které naprosto převyšují význam jeho protiprávního činu. Nechci uvádět příklady, byly by příliš zavádějící. Je prostě nesporné, že v důsledku výjimečných okolností nelze vždy v intencích trestního práva úplně spravedlivě rozhodnout. Proto v takových případech stojí nad právem vynikající osobnost, požívající důvěru společnosti, která jediná má právo posoudit míru spravedlnosti takového trestu. Bezvýhradně, zcela podle své osobní odpovědnosti.