K volbě Václava Havla prezidentem došlo 29. prosince, přičemž jen den před volbou, 28. prosince, byl přijat ústavní zákon číslo 183/1989 Sbírky o kooptaci poslanců. Pavel Rychetský vzpomínal, jak tehdy ještě jako jeden z hlavních legislativců Občanského fóra seděl nového právního řádu seděl v jeho sídle ve Špalíčku na Václavském náměstí a z Federálního shromáždění mu telefonoval jeden z jeho místopředsedů s tím, že se obává, zda pan Václav Havel bude ochoten složit následující den ústavní slib v dosavadním znění.

Slib, který skládali předcházející prezidenti, totiž mimo jiné obsahoval slib věrnosti „věci socialismu“. A tak poslanec žádal legislativce OF, aby mu obratem dodali text slibu, který by pro prezidentského kandidáta byl akceptovatelný.

„Inu, z prstu jsem si vycucal a do telefonu nadiktoval nový text ústavního článku o slibu prezidenta republiky, z něhož jsem vypustil slova o věrnosti socialismu. Federální shromáždění jej během necelé hodiny po onom telefonátu v tomto znění odhlasovalo, a tak vznikl ústavní zákon číslo 182/1989 Sbírky,“ vzpomíná dnes Rychetský.

Nový slib Václava Havla, který následně složil, pak zněl: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.“

Václav Havel byl 29.12.1989 zvolen prezidentem hlasy všech poslanců, mezi kterými stále měli drtivou většinu zástupci KSČ. V nedávném dokumentu ČT Jiří Svoboda, v té době řadový člen KSČ, vzpomínal, jakým způsobem toho bylo dosaženo. Všechny poslance údajně premiér Marian Čalfa zamkl v podzemní zasedačce ÚV KSČ a několik hodin je „zpracovával“, přičemž je nepustil ani na záchod.