Podle odborníků se Česko může pochlubit jednou z nejhustějších železničních sítí na světě. Základ k tomu byl podle Jakubce položen v období monarchie. První tratí byla koněspřežná železnice Linec–České Budějovice otevřená v roce 1827. Postupně se síť kolejí až do vzniku samostatného Československa rozšířila na 13 242 kilometrů v celé zemi, drtivá většina na českém území. Od té doby se však kvůli nerentabilitě a nízkému využití začala délka provozních kolejí snižovat až na současných 9 564 kilometrů v ČR.

Železnice v minulosti představovala klíčový prostředek pro soběstačnost nové republiky. „Československo bylo brzy závislé na obchodu do zahraničí a vlaky převezly zdaleka nejvíc,“ poznamenal Jakubec.

Provoz na železnici se však podle něj měnil v čase jen velmi pomalu. Například kvůli pomalé elektrifikaci parní provoz definitivně skončil až v 80. letech. „Lidé ze Západu se k nám na železnici jezdili dívat jako na atrakci,“ řekl.

Význam železniční dopravy postupně upadal s tím, jak posilovala silniční doprava. Zatímco ještě v roce 1950 vlaky převezly o skoro 90 000 víc cestujících než autobusy, o rok později už byla autobusová doprava silnější zhruba o 4 000 pasažérů, přičemž rozdíl se neustále zvyšoval. Autobusy lákaly především díky jejich dostupnosti v téměř každé vesnici.

V posledních letech se však kurz znovu srovnává. Zatímco před 30 lety cestovalo autobusy skoro 2,5 miliardy lidí ročně, loni už to bylo v ČR necelých 330 milionů.

Na silnici se ve druhé polovině 20. století přesunula i nákladní přeprava. Přispěla k tomu především závodní doprava, která v jednotlivých letech převážela zhruba dvakrát více zboží než státní doprava ČSAD. Tuto konkurenci státnímu podniku pokládá Jakubec jako paradox tehdejší doby.

Díky větší dostupnosti rostla také automobilová doprava. Zatímco v roce 1922 bylo v ČSR evidováno 5 316 osobních aut, dnes je to téměř 5,5 milionu.

Počátky cestování po silnici však byly podle Petra Kožíška z Národního technického muzea složité, protože tuzemské silnice podle něj patřily k nejhorším v Evropě a jejich rekonstrukce byla pomalá. Síť cest přitom po monarchii byla poměrně rozvrstvená, v zemi bylo více než 50 000 kilometrů silnic, většina hlavních tras však vedla na jih do bývalých center ve Vídni a Budapešti. Nejdůležitějším cílem nového státu tak podle Jakubce bylo zlepšení spojení ze západu na východ a kvalitnější spojení Česka se Slovenskem. Dnešní kritika rychlosti výstavby silnic není podle historiků nic nového a nové trasy v průběhu století příliš rychle nevznikaly. Jeho slova potvrzuje i stavba první tuzemské dálnice mezi Prahou a Brnem, o které se uvažovalo již ve 30. letech, hotová však byla až v roce 1980. V současnosti je v Česku 54 516 kilometrů silnic.

S dopravou na železnici je spojena i řada akcí k výročí vzniku samostatného Československa. České dráhy společně s Národním technickým muzeem letos vypraví několik historických vlaků a lokomotiv včetně tzv. prezidentského vlaku.