„Cenzura je v Číně fakt dokonalá. Naprosto převzali kontrolu nad všemi médii a nad internetem. Příspěvky mizí během několika vteřin. Jsou celé organizace, které cenzurují obsah čínského internetu a je to čím dál více sofistikovanější,“ posteskl si Jirouš. „Je to geniální, že vás nutí používat aplikace, které na vás vlastně donášejí. Většina Číny přes to dělá i většinu plateb. Dokonce to funguje i tak, že jen tak tak stihnete napsat nějakou zprávu a odeslat ji a už vám někdo klepe na dveře. Jsou důkazy, že aplikace v některých fázích posílá data rovnou do nejbližší policejní stanice. Tím, jak funguje ekonomika, tak vás ale nutí toto používat. A existuje masivní autocenzura.“

Držet hubu a krok

„Veškeré totalitní režimy udržují lidi v pocitech, že jsou osamělí v tom, že je něco špatně. V každém deníku nebo životopisu disidenta je, že jsou sami, nebo že je jich třeba jen deset. Dá se předpokládat, že lidí, kteří si uvědomují, jaké jsou problémy a co je špatně, je samozřejmě víc. Ale oni se bojí o tom hovořit s kýmkoliv. Nejen s Číňany, ale i s ‚bělochy‘, protože nikdy nevíte, kdo může zrovna donášet,“ poučoval přítomné mladý sinolog. „Ekonomika zatím ještě roste a zatím není takový problém, který by alespoň tu střední třídu donutil zvednout zadky a něco dělat. Ale když by na to došlo, tak to dopadne jako na náměstí Nebeského klidu. Částky, které režim dává na takzvanou vnitřní bezpečnost, jsou nepředstavitelné, jsou větší než na armádu. Režim se tak bojí svých lidí, že si dává záležet, aby je měl pod kontrolou. Až ekonomika padne, mají problém. A v ten moment by měla diktatura fungovat tak, že i když by se lidé chtěli bouřit, tak nemají šanci.“

Z nezávislých zdrojů – od neziskovek, od některých novinářů – podle Filipa Jirouše vidíme: „Ta čísla rostou. V roce 2014 jsem byl v Číně a v Pekingu proběhl teroristický útok. Ptal jsem se spolužačky, která byla v Pekingu, jestli o tom věděla. Vůbec! Dočetl jsem se to ze zahraničního média a ona, která tam byla kilometr od toho, kde se to stalo, tak nevěděla nic. Jsou tedy schopni nepříjemnosti naprosto zamést pod koberec. Dnes se jde i po lidech, kteří píšou na twitter. Ten je v Číně zakázán. Dříve byla jakási nepsaná dohoda, že si tam disidenti psát mohou, ale teď se už jde po tom twitteru všeobecně. Spousta lidí mizí. A bavíme se o tisícovkách. Minimálně mizí jejich účty a mizí i jejich spojení se světem, takže se neví, co se jim stalo,“ konstatoval sinolog.

Venkov mlčí... s výjimkou jeřábníků

Dotaz zněl: „Kromě dělníků tam musí být také venkov, zemědělci, kteří živí ta města a dělají pro ty ve městě, aby se prostě mohli napapat. A jestliže tam budou ekologické katastrofy, špatný vzduch, kontaminovaná voda, tak to bude cesta k nucené změně. Jestli by se celá Čína měla mít dobře, tak to už tato planeta tady nebude. Stejně přece musíme přejít na nějaký systém regulace…“

Drobní zemědělci často protestovali proti legálním záborům jejich půdy. „Nyní to už ale mizí. Dříve třeba na celý měsíc ovládli nějakou vesnici a byli obléháni policií. Když se to ale děje na venkově, tak se to dá odstřihnout. Revoluční potenciál v rolnících moc není, protože jsou separovaní od zbytku Číny. A nemají ani prostředky, aby se mobilizovali. Vloni se v Číně například organizovali masivně jeřábníci. Ale museli pečlivě zamést svoji digitální stopu, aby po sobě mohli zamést. Jeřábníci proto, že to je jedna z nejhorších prací, co se týká bezpečnosti práce, protože bezpečnost práce v Číně neexistuje. Byli často přepracovaní, nedostávali zaplaceno a měli vysokou úmrtnost. Proto se zorganizovali a bylo to několik desítek měst, kde protestovali. Ale moc jim to nevyšlo. Na chvíli je pozavírali, pak zas pustili, ale nic moc si nevydobyli. Po roce byl report jedné neziskovky, která se zabývá pracovním právem v Číně, a tam napsali, že se nic nezměnilo,“ zmínil Jirouš.

Paní, z několika přítomných, obdivně hlesla: „Vy tam asi často pobýváte…“

Jirouš na to: „Ne, já už tam nemůžu. Já jsem tam byl v roce 2014 rok. Já jsem byl na východě, kde se to označuje jako Mandžusko, a v městském prostředí. Venkov tam byl zredukován spíše na turistickou atrakci. Mladí lidi tam nemají představu, jak funguje svět. Jsou mimo. Hodně věcí jim nedochází. Dostalo mě, když jsem vysvětloval jedné kamarádce, že Česká republika je republika. A ona na to – vždyť je kapitalistická, tak nemůže být republika. Prostě ani základní termíny nechápou... a vláda jim něco naservíruje a oni to vezmou. A to bylo ještě v roce 2014, a to tam bylo mírné,“ pravil mladý specialista.

„Je to úplně jiný svět a zcela jiné myšlení. To je třeba vzít v potaz,“ konstatovala obdivovatelka.