Z internetu mizí filmy a seriály, ve kterých někdo spatřuje rasistické motivy; jde především o reakci na současné protesty proti rasismu. Z nabídky mizí třeba i filmová klasika Jih proti Severu z roku 1939, který společnost HBO dočasně stáhla.

„Když vidím, že tohle zakazuje Amerika sama sobě... děsím se. Je to šílenství, sebevražda, perverze,“ řekl v pořadu Události, komentáře na ČT24 producent a skladatel Ondřej Hejma.

Odmítá spekulace, že by snímky jako je Jih proti Severu, který rasismus připomíná, podněcovaly další lidi k tomu, aby rasisticky smýšleli. „Kdo nedovede abstrahovat od toho filmu a uvědomit si, že byl natočen v roce 1939, kdy byla estetika úplně jiná a výklad historie úplně jiný... Vracet čas prostě nejde,“ zdůraznil.

Naopak aktivistka ze sdružení Konsent Johanna Nejedlová, jež byla druhým hostem, je přesvědčena, že filmy by rozhodně neměly na internetu zůstávat v nezměněné podobě. České společnosti podle ní chybí znalost kontextu a nemá dostatek informací o tom, co se v USA dělo: „Že třeba v roce 1967, kdy u nás probíhalo Pražské jaro...“ nedořekla aktivistka svou větu. – „To snad ne!“ začal se jejím slovům smát Hejma. – „... se teprve umožnilo černochům brát si bělochy, což je kontext, který dnes chybí a je třeba dovysvětlovat, abychom ty věci chápali správně,“ dořekla Nejedlová svou větu. Hejma se stále nevěřícně smál.

„Já si tu dobu pamatuji velice dobře a na vlastní kůži. Nepotřebuji, aby mi někdo radil, co si mám myslet, co je správně, a co ne,“ reagoval jasně a stručně Hejma na slova aktivistky.

Jejich debatu zpětně zhodnotil na svém twitteru redaktor Respektu Marek Švehla. „Pokud má ČT24 pocit, že Ondřej Hejma někoho zajímá, tak ať ho třeba – nevím – jednou ročně pozve. Mohla by ale příště zařídit, aby se nenavážel do svých hostů (do Johanny Nejedlové). Ta trapnost se dala těžko vydržet,“ napsal ve svém tweetu Švehla.

Exministr Ivan Pilip pak v následné diskusi rychle připomněl, do jakých médií Hejma skutečně patří: „Já myslím, že Ondřej Hejma patří do Parlamentních listů a ke Xaverovi – a tam ho zvou rádi a dostatečně často,“ pravil Pilip.