„Je to takový proces, kdy se každé ráno probudíte a zjistíte, že se nějaká situace zase o něco zhoršila. Může se to týkat problematiky Kurdů, může to být problematika demokracie, může to být o svobodě slova, o turecké zahraniční politice, o Sýrii. Stala se z toho taková telenovela, kdy se to pokaždé zhorší. Nakonec to trvalo zhruba pět let, ale znáte to, psychologie vám diktuje, že máte mít důvěru v lidi ve vaší zemi. Víte jak – vypadá to bídně, ale třeba se já pletu. Taková je politika, někdy si říkáte, že ‚tohle už bylo moc‘, ale pak přijde něco dalšího,“ nastínil situaci politolog.

Profesor politologie, který našel útočiště na Palackého univerzitě v Olomouci, prý začal protestovat proti režimu v roce 2010, protože v tom roce se byl podívat v Sýrii a zjistil, že se Turecko vměšuje do tamních záležitostí velmi kontraproduktivním způsobem. Právě před tím se rozhodl varovat. A postupem času byl pod stále větším tlakem, který vyvrcholil po nepovedeném letním pokusu o převrat v roce 2016.