Svou reportáž jsme zahájili před liduprázdným magistrátem české metropole, kde tamní garnitura v čele s Pirátem Hřibem mnohokrát měnila nejen parkovací stání, ale taky směry jízdy. Řada místních si nezvykla a nejeden právě na primátora nadává.

Několik stolků se židličkami, které zde vyrostly a zůstávají, postrádají smysl nejen pro hrstku zahraničních turistů.

Jeden stolek byl obsazený bezdomovcem s mnoha taškami u kolen, u druhého se v mastných těstovinách rukama hrabali mladí Italové. Jinak nic.

V Široké ulici, kde se nachází staré židovské město, židovský hřbitov a další památky judaismu, nebyla ani noha. Pár lidí stálo u vitríny se šperky, kde náhrdelník ve výloze informoval o své hodnotě ve výši 2,6 milionu korun. Gucci, Louis Vuitton, Cartier, Patek Philippe, Burberry. Značkové obchody mohly obsloužit zhruba deset lidí. Celkem. Turisté zkrátka nejsou, což zejména vyhlášená Pařížská ulice pociťuje výrazně.

Posezení před pražským magistrátem

Drtivou většinu byznysu zde obvykle tvoří Číňani s mobily na tyčích. Letos nedorazili. Asi největší počet zákazníků jsme mohli v neděli odpoledne vidět v krásném šperkařství Halada. Roušky měl každý, kdo v jednotlivých obchodech nakupoval, stejně tak místní obsluha.

Asi pět taxikářů AAA, kteří stáli na rohu Pařížské, u cípu Staroměstského náměstí, debatovalo bez ochrany obličeje. Na celém obrovském prostoru jsme viděli choulící se hlídku dvou městských strážníků. V podloubí, kde stáli, mohli ohlídat leda pár bezdomovců hrabajících z košů vajgly.

Lidí na náměstí bylo mnoho. Ne tak jako v posledních letech, ale množství nás skutečně překvapilo. Největší počet se srotil kolem 14 odpolední, kdy se čekalo v houfech na orloj. Následně přistoupil jakýsi muž a česky oznámil, abychom šli domů, že žádný orloj nebude. Cizinci nerozuměli, a dál se proto tísnili se stovkami dalších a čekali na rotující svaté. Když jim došlo, že je něco v nepořádku, vrátili se tam, odkud přišli. Většinou ke stánkům, kde se alkohol míchal snad se vším teplým, co si lze představit.