„Napadlo vás, proč jsou jedny z nejinternacionalističtějších a nejmultikulturnějších veřejných setkání sjezdy neofašistů? Jak je možné, že jen málo společenských skupin jsou natolik mezinárodní, jako právě ty xenofobní, které jsou už tak ‚panevropské‘, že paradoxně velice zdařile naplňuji ducha Evropské unie?“ zeptal se úvodem Palik. 

Odpověď podle něj spočívá ve stejném důvodu, proč i pravého Čecha z České Lípy víc než sousední Němci rozčiluje pražská kavárna. „A z čehož je možné už dnes posoudit, kdo si to v budoucnu nejvíc odnese. Vyjadřuje ji jedna z hlavních výtek našich evropských předků vůči Židům, podle které byli ‚kosmopoliti‘,“ sdělil Palik a dodal, že tento pohled se pak přetransformoval do připodobňování tohoto národa k různým nelichotivým živočišným druhům.

„Je s podivem, jak se hněv vůči jinému a cizímu často přelévá do hněvu vůči vlastním obyvatelům, kteří jsou tomuto cizímu otevření. Xenofobii si pak nakonec většinou neodnese ‚jejich‘, tedy Němec či jiný cizák, ale obvykle Pražák nebo někdo, kdo odešel z naší vsi za lepším (co vyjadřuje negativní vztah mnoha Čechů k vlastním emigrantům),“ poznamenal pak k současné situaci Palik.

V té souvislosti zmínil, že přestože se dnes všude mluví o nesnášenlivosti vůči jiným národům a kulturám, ve skutečnosti pod ní bobtná mnohem silnější a skrytější nenávist vůči kosmopolitismu. „Tedy paradoxně ne vůči jinému národu, ale právě pohledu odmítajícímu rozdělení lidského pokolení na národy, obecněji nechápajícímu vnímání národního původu jako ‚substančně určujícího‘ člověka a zpochybňující ‚přirozenost‘ etnického pojetí národnosti. To i vysvětluje, proč si většinu nenávisti vůči jiným nakonec tak často odnášejí ‚ti naši‘,“ dodal.

• Původní text ZDE.

Závěrem se Palik vyjádřil ke kosmpolitům. „Kosmopolité svým životem a vnímáním skutečnosti nenapadají jen obsah kultury a neříkají tím, že něco jiného je lepší, ale jdou až k základům a napadají ji na ‚ontologické‘ rovině. Kde jí vlastně odepírají povahu ‚objektivní reality‘, kterou členové společnosti přikládají relativnímu a konstruovanému národnímu pohledu a jeho kulturním obsahům,“ zmínil Palik. 

„Zatímco s Němcem či Finem, když dostanou rozum, si nakonec jde dát při nějakém xenofobním setkání i to pivo, jelikož jej v různých obdobách pijí všichni, šílené indiánsko-kolumbijské, vanilkovo-skořicové, speciálně presované frapučíno za sto dvacet korun s nějakým Pražákem s divnými kecy prostě pít nejde. A nejen láska jde přes žaludek, jídlem, ale i nenávist – pitím. I když ve výtkách vůči ‚kavárně‘ nejde o samotný mok, ten je vhodnou metaforou povahy problému, jelikož máloco určuje identitu tolik, jako ten – což vědí nejen marketéři Spritu, ale pomalu už i Pražáci závislí na kofeinu,“ uzavřel Palik s tím, že zatímco jiný národ svojí relativní odlišností jen mírně provokuje, kosmopolita si absolutní negací přímo koleduje.