Podle něj k tomu došlo díky Maďarsku, Polsku, Itálii a především díky příznivým okolnostem. „Kdyby Maďaři opakovaně nevolili Viktora Orbána a Poláci nezvolili PIS, tak by kancléřka Merkelová prosadila migrační kvóty. Pak by v Itálii jen těžko tak jasně zvítězila koalice Legy a Pěti hvězd a migrační vlna by pokračovala až do trpkého konce. Ale to je jen popis výsledku. K němu by vůbec nedošlo nebýt jedinečných okolností. Pravděpodobně to byla zejména historicky čerstvá zkušenost s totalitou, která vedla k tomu, že se Maďaři a Poláci nedostali do vleku názorových fantasmagorií o multikulti a toleranci za každou cenu, jako tomu bylo (a zčásti dosud je) ve většině západoevropských společností. A proto si oba národy v pravý čas zvolily rozumné vůdce,“ uvádí Robejšek. 

„Naproti tomu ukazuje italská zkušenost, jak zdlouhavá je cesta západoevropských společností k poznání, že musejí udělat totéž. Hnutí pěti hvězd vzniklo již v osmdesátých letech minulého století a teprve v parlamentních volbách roku 2013 začalo hrát významnou roli. Také druhý koaliční partner, Lega, vznikl již v osmdesátých letech. Spočítejte si sami, jak dlouho to trvalo, než obě tyto strany programově, organizačně a hlavně mocensko-politicky dozrály k tomu, že dnes mohou na národní úrovni dělat rozumnou politiku. Takže sláva demokracii? Nepochybně,“ dodal s tím, že je to jen díky tomu, že ji svým „selským rozumem“ a statečným chováním uskutečňovali obyčejní lidé.

„Ano přesně ti, nad kterými se akademický proletariát cítí povznesen vzděláním a morálkou. Povznesen, a proto i povolán k tomu, aby ve jménu pouze svých vlastních hodnot a zájmů zatahoval svůj národ do historických slepých uliček. Takže sláva obyčejným lidem,“ uzavřel.