Událostí, která otřásla předvánočním časem, začneme poslední přehled mediálních zajímavostí tohoto roku. „Odehrála se v německém Magdeburku a saúdskoarabský lékař při ní najel ve vysoké rychlosti do lidí na předvánočních trzích. Jde o další takovou událost z řady podobných. Určitě si vzpomeneme na teroristický útok v koncertní hale Bataclan, na řidiče náklaďáku, který najel do davu lidí na rušné promenádě v Nice, a na mnoho dalších. Tahle anabáze začala v roce 2015, kdy paní Merkelová prohlásila ‚Wir schaffen das‘, zvládneme to. Mínila tím imigrační vlnu. Pozvala všechny, kdo uznají za vhodné žít v Evropě, aby sem přišli. Tím, že pozvala do Evropy statisíce, možná už miliony, migrantů, kteří prostě nemají namnoze vybrané způsoby, zničila Schengenskou dohodu a vše, co z ní vyplynulo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ale protože je politicky nekorektní toto říkat na plná ústa, vymýšlejí se různé politicky korektnější výrazy. „Na iDnesu jsem našel několik takových výrazů. Předními německými politiky Scholzem, Merzem a Weidelovou byla ta vícenásobná vražda v Magdeburku nazvána jako incident. Regionální a městská správa o ní hovoří jako o pravděpodobném útoku. Když někdo vjede ve vysoké rychlosti do zástupu hustě shromážděných lidí, tak to není útok? To je něco jiného? Možná se to časem ještě dozvíme. Přidám další výrazy, které politici, navíc politici země, která způsobila tento šílený stav, v němž žijeme už více než deset let, používají. Například označují zprávy, jako byla ta z Magdeburku, za skličující. To je pokrytectví, nad kterým se opravdu zvedá obočí, jak říkával prezident Václav Klaus. To je přesně ten výraz, který platí na toto tvrzení,“ podotýká mediální analytik.

Zcela zjevného zločince označí za duševně nevyrovnaného

Všichni jsme zaznamenali, že většina útočníků – snad kromě těch z Bataclanu – byla postupně označena za duševně nemocné. „A na Seznam Zprávách jsem se dočetl den před Štědrým dnem, že podle agentury DPA je útočník z Magdeburku zřejmě duševně nemocný. A dozor nad vyšetřováním tedy nemusí převzít generální státní zastupitelství. Pikantní je, že na duševní problémy útočníka už dříve upozornil jakýsi saúdskoarabský právník z Halle. Ten pachatel byl za duševně nemocného označen svým krajanem. Je velmi pravděpodobné, že ten nejmenovaný právník z Halle je motivován, aby útočníkovi pomohl, aby neskončil na doživotí ve vězení, ale na nějaký čásek na pozorování v psychiatrické léčebně. A po čase by se konstatovalo, že chlapec je dezorientovaný, dostal by nějaké léky, byl by vypuštěn mezi lidi, aby dál pokračoval ve svých činech,“ nastiňuje Petr Žantovský pravděpodobný osud útočníka.

Považuje za zvláštní, že Tálib A., který způsobil v Magdeburku ten masakr, je zároveň prezentován jako psychiatr, který navíc ještě žije v Německu od roku 2006. „Jak může 18 let provozovat psychiatrickou léčbu a praxi člověk, který je duševně nemocný? Pak je asi v Německu něco špatného. Jako závěr se mi jeví, že duševně nemocné je Německo nebo minimálně jeho přední politici. Poněvadž ti tři, co jsem jmenoval na začátku, pocházejí jak z koalice, tak z opozice. Je velmi smutné, že se vyhýbáme pravdě jenom proto, abychom se jí nemuseli podívat do očí. Je to, jak napsal profesor Huntington, střet civilizací. A možná že je to dokonce, jak napsal Aldous Huxley, respektive přeložil jeho knihu Miroslav Holub, konec civilizace. Když zcela zjevného zločince označíme za duševně nevyrovnaného chudáčka, tak nevím, co už bychom nazvali zločinem. Opravdu nevím,“ přiznává mediální odborník.

Koalice prosadila přílepek „neoprávněná činnost pro cizí moc“

Druhou glosu začíná tím, že už několikrát na tomto místě konstatoval, že se náš stát nebezpečně rychle blíží státu totalitnímu. „Opět to potvrdil před pár dny Parlament, když přijal takzvaný lex Ukrajina. Jeho součástí je přílepek, který zavádí nový trestný čin ‚neoprávněná činnost pro cizí moc‘. To je velmi zvláštní a velice podezřelý výraz, neboť dost silně připomíná prvorepublikový zákon na ochranu republiky z roku 1923. Ovšem ten byl důsledkem skutečnosti, že byl při atentátu zavražděn tehdejší ministr financí Alois Rašín. Ale v podstatě všichni, kdo se k tomu tehdejšímu zákonu vyjadřovali, konstatovali, vzpomínám si i konkrétně Karla Čapka, který na to téma vydal článek v Lidových novinách, že je to zákon proti podstatě demokracie, že lze pochopit jeho jednoúčelové užití v okamžiku, kdy vám někdo zabíjí ministry. To je pochopitelné a je to děsné,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.