Publicista a český odborník na konzervatismus Roman Joch hledal ve videu odpověď na otázku, jaká je budoucnost Afroameričanů. Ta je prý příkladem politické komunity, která má v současné době relevantní politickou moc. Tu však může ztratit. „Nyní z mnoha ohledů může být považována na svém politickém vrcholu, existuje velmi radikální hnutí ‚Na černých životech záleží‘, v Americe mnozí progresivní běloši začínají trpět komplexem viny za americké dějiny, které byly vůči černošské komunitě velice kruté,“ pověděl Joch.

„Ze všech etnicko-rasových skupin američtí černoši trpěli nejvíce. Koneckonců jsou to jediní Američané, kteří nepřijeli do Ameriky dobrovolně, respektive jejich předkové nepřijeli dobrovolně, ale byli přivlečeni v okovech jakožto otroci, jakožto zotročení lidé. Diskriminace nejdříve v podobě otrokářství a pak v podobě právní, legální diskriminace a segregace byla formalizována zákony vůči ostatním komunitám, dejme tomu asijským, Indiánům nebo i některým Evropanům z jižní, východní Evropy, byla spíše společenská, neformální,“ myslí si Joch. Černošská komunita tedy trpěla nejvíce.

Nyní se ovšem nabízí otázka, jak napravit křivdy dob minulých. Mnozí černošští i bělošští liberálové před padesáti a šedesáti lety měli za to, že spravedlnost si prý vyžaduje zrušení segregace a diskriminace. I to mělo být snem Martina Luthera Kinga. „To znamená vnímat člověka jako jednotlivce. Rovná, stejná pravidla, rovnost před zákonem, tak i stejná pravidla, ať už ta formální legální nebo i společenská pro všechny a brát člověka jako jednotlivce, a tím se ten hřích na rase založeného otrokářství a rasové diskriminace smaže. Mělo se za to, že to stačí. Pak se objevil jiný hlas, že křivdy minulosti je nutné kompenzovat i jinak. Křivdy v minulosti způsobily, že černošská komunita jako celek je chudší, méně vzdělaná v důsledku té diskriminace, a proto dočasně, vždy se mluvilo o dočasnosti, ta dočasnost už trvá padesát let, by mělo existovat něco jako affirmative action, to znamená preferenční přijímání na univerzity a do zaměstnání příslušníků menšin, především černošské, později i latinskoamerické, aby vznikla jejich jakási elita, vzdělaná, ekonomická, která tu komunitu pozvedne,“ pověděl Joch. Léčbou diskriminace minulosti tedy není prý úplná rovnost, ale dočasné preferování v minulosti diskriminované rasové etnické skupiny.