Jak hodnotíte působení sekce pro lidská práva při Úřadu vlády České republiky a Agentury pro sociální začleňování za minulý rok?

Tyto organizace mají hledat různé cesty k soužití a v tom selhaly. Přijmou nějaké jedno schéma, jednu „politiku“, jak se říká dnes módně v Evropské unii, a tu aplikují. Nemyslí, jen uchopí nějakou právě moderní ideologii a tu prostě prosazují. Jenže lidské životy, osudy lidí, komunit a zemí nejdou vtěsnat do úzkých hranic ideologií. A z toho plyne spousta nedorozumění, nesvárů a nedůvěry. I když se pak někteří jednotliví lidé v takových institucích mohou snažit, a třeba i upřímně snažit přispět k soužití, jejich práce má mnohem menší účinky, než by mohla mít. Ideologie multikulturalismu v Evropě skutečně do jisté míry selhala. Nevím, jestli celá ideologie jako taková, ale její aplikace selhala zcela určitě.

Jak jste hodnotil volební vítězství Úsvitu přímé demokracie, jehož předseda Tomio Okamura několikrát hovořil o vytvoření samostatného státu pro Romy, takzvaného Romistánu?

Na první poslech to zní zajímavě, ale mnohem důležitější je, jestli něco takového myslí pan Okamura vážně, nebo je to jen jeho politická taktika, tedy sbírat hlasy na společensky citlivém tématu. Když slyším jiné jeho výroky o Romech, nevěřím mu čistotu jeho úmyslů. Na celkovější hodnocení pana Okamury je ještě trochu brzy. Nechci dělat to, co dělá on, tedy hovořit o něčem, o čem toho vím jen velmi málo. Někteří Romové si dnes myslí, že pan Okamura si mnoha svými výroky přímo říká o to, aby proti němu Romové veřejně vystoupili. Jenže mám dojem, že právě o to mu jde, právě na tom chce sbírat své politické body. Jiní jdou ještě dál a říkají, že jeho politické uskupení je jen chytřejší realizace programu Dělnické strany. Vím o těchto hlasech, ale jak říkám, pro mě je na hodnocení ještě brzy. Ale pokud dojdu k nějakému jasnému názoru, nebojte se, určitě se o tom dozvíte…

Nemyslíte si, že v tuzemské parlamentní politice sílí klika protiromsky zaměřených lidí?

Nevím. Může se to tak jevit, ale dnes ještě nejde říct, jestli to jsou vyloženě protiromsky zaměření lidé. Někteří z nich mohou být naopak lidé, kteří jsou frustrováni tím, jak se v uplynulých letech hodně mluvilo a málo dělalo. To bych úplně chápal a s takovými lidmi bych se klidně domluvil, protože mám stejný názor. Ale i v tomto platí – uvidíme a myslím si, že nebudeme muset na odpovědi čekat dlouho. Pokud bude pokračovat to, co se dělo v letošním roce i v roce následujícím, pak se jasně ukáže, kdo je kdo a jak myslí svá slova.

Co jste si myslel, když jste se dozvěděl o tom, že někteří senátoři připravili s exposlankyní Ivanou Řápkovou zákony, které by měly řešit problematiku Romů a nepřizpůsobivých?

Že chtějí, aby se v téhle zemi co nejvíce zhoršily vztahy mezi majoritou a Romy. Pokud chtějí, aby bylo mezi námi co nejvíce nenávisti, obviňování, výčitek na základě polopravd či vyloženě hloupých pověr a fám; jestli chtějí, aby se tahle nedorozumění, obviňování, výčitky a nenávist proměnily v pouliční boje, pak to dělají opravdu dobře.

Proč se podle Vás nedostal do Poslanecké sněmovny ani jediný Rom?

Odpověď je naprosto jednoduchá: nejednotnost. Když byli Romové na začátku devadesátých let jednotní, měli hned několik zástupců v Parlamentu. Jakmile se rozdrobili, všechno skončilo. A to trvá dodnes.

Proč se více neprosadila Strana rovných příležitostí?

Odpověď je úplně stejná jako na předchozí otázku: nejednotnost.

Exministr pro lidská práva Michael Kocáb v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz sdělil, že prvním krokem, jak zlepšit vztahy s Romy, je znovuzavedení funkce ministra pro lidská práva. Co vy na to?

Pan Kocáb asi nikdy nepochopí, že právě tohle je ta úplně ze všeho nejméně důležitá věc na světě. Reprezentuje způsob myšlení, který je hodně úřednicky ideologický, schématický a proto je jeho práce výrazně kontroverzní. On má bezesporu to, čemu se běžně říká „dobré úmysly“. To mu nikdo neupírá. Ale není schopen nebo ochoten se zamyslet nad tím, jestli některé jeho nadšené kroky nemohou nadělat mnohem víc škody než užitku. A to je jeho velký, opravdu hodně velký problém. Nikdo mu nebere, že chce opravdu upřímně pomáhat. V tom dokonce patří k několika málo lidem, kteří to fakt myslí upřímně. Jenže když v jedné oblasti pomůže pár desítkám nebo stovkám lidí, na nějakém místě trochu napomůže zlepšení regionálních vztahů mezi komunitami, ale za obrovskou cenu, že se pohled majority na Romy dramaticky zhorší, pak to je medvědí služba nebo jadrněji řečeno, děkujeme, ale už k nám nechoďte, protože je z toho víc škody než užitku. Možná mu křivdím, řeknu vám ale jeden ilustrativní obecný příklad: Mám dojem, že on by nejraději všem Čechům nařídil zákonem povinně milovat Romy. Jenže asi netuší, že to je přesně ten nejlepší způsob, jak vyvolat ve společnosti takovou nenávist, že poteče po ulicích krev. Opakuji, říkám to jen jako vyhrocený, ilustrativní a obecný příklad. Je to jen příklad, ale až tohle pan Kocáb pochopí, pak také zjistí, jak nesmyslné až směšné jsou tyto názory, že prvním krokem ke zlepšení soužití je impotentní ministerstvo.

 Co byste popřál Česku do nového roku?

Aby největší lidské hodnoty nacházeli lidé v sobě a ne v ideologiích, a to jakýchkoliv ideologiích. Aby mezi lidmi vládly skutečné křesťanské hodnoty jako láska, tolerance, úcta a pokora. Abychom si uvědomili, že tyto hodnoty jsou skutečně nejvyšší, ale pouze a jen za předpokladu, vychází-li z lidských srdcí dobrovolně, svobodně. Nejlepším způsobem, jak tyto hodnoty zničit, je nařídit je lidem zákonem pod hrozbou trestů. Protože láska přikázaná zákonem pod hrozbou trestu se stane zavilou nenávistí. Tolerance přikázaná zákonem pod hrozbou trestu se projeví jako krajní předpojatost. Úcta přikázaná zákonem pod hrozbou trestu se změní v pohrdání. A pokora přikázaná zákonem pod hrozbou trestu se obrátí v bezbřehou povýšenost. Je vždy jen otázkou času, kdy se i ty nejvznešenější ideály, pokud jsou nařízeny zákonem, otočí ve svůj pravý opak a to, co mělo společnost vyléčit, ji zničí.