Není žádným tajemstvím, že se Rusko z dlouhodobého hlediska soustředí spíše na budování bilaterálních vztahů s jednotlivými státy než na spolupráci s mezinárodními organizacemi typu Evropské unie. V tomto nastoleném trendu Rusko pokračuje i v poslední době.

Ještě před začátkem summitu NATO, který byl v pátek zahájen v polské Varšavě, Rusko zintenzivnilo kontakty s některými z jeho pohledu klíčovými státy. Moskva předložila Washingtonu sérii návrhů, jejichž cílem je zamezení případné konfrontace v případě příliš blízkého střetnutí jak na moři, tak i ve vzduchu. O tom informoval stálý zástupce Ruské federace v NATO Alexander Gruško.

„Probíráme minimální vzdálenosti mezi loděmi a letouny. Také hovoříme o frekvencích, které budeme používat ke kontaktu, a celé řadě dalších věcí, které nám mají pomoci lépe porozumět vzájemným manévrům,“ uvedl Gruško.

Washington i Moskva podle všeho začaly rovněž spolupracovat i v Sýrii. Spojené státy mají pomoci Rusku ostřelovat teroristické skupiny za toho předpokladu, že Moskva zajistí, aby Assad udržel své letectvo na zemi.

Další příklad bilaterální spolupráce Ruska se západním státem je Putinova nedávná návštěva Finska, při které se setkal s finským prezidentem Sauli Niinistem, se kterým prodiskutovali otázky vzájemné bezpečnosti. Po nedávné debatě ve Finsku a Švédsku ohledně perspektivy vstupu obou severních států do NATO Putin uvedl, že by Rusko bylo nucené na takový krok „ostře reagovat“.

Z druhé strany Putin přislíbil spolupráci v regionu, konkrétně slíbil, že se bude věnovat problematice vojenských letounů přelétajících přes Balt s vypnutým identifikačním zařízením. Už druhý den na novém projektu spolupráce začal pracovat Putinem pověřený ministr obrany Sergej Šojgu.

V posledních týdnech se začaly radikálně měnit i vztahy mezi Moskvou a Ankarou. Ihned poté, co prezident Erdogan vyjádřil svou lítost nad sestřelením ruských letounů, nabídl ruský prezident obnovení vzájemných diplomatických a především ekonomických vztahů. Jen několik málo dnů po Erdoganově iniciativě se již sešli ministři zahraničí obou zemí a prodiskutovali podmínky spolupráce boje proti teroristickým skupinám v Sýrii.

Přestože jsou od dosažení nějakého konsensu – zejména co se Sýrie týče – ještě hodně daleko, ekonomicky se vzájemně potřebují natolik, že jsou ochotni i přes vzájemné rozdíly spolupráci obnovit.

I přes snahu Moskvy udržet komunikační kanály se západem otevřené se Kreml i nadále drží své dlouhodobé strategie a na multilaterální úrovni jednat i nadále nehodlá. Evropská unie je navíc po Brexitu v Rusku vnímána jako instituce v úpadku.

Podobný přístup mají v Moskvě k Severoatlantické alianci. „NATO nevnímáme jako partnera, se kterým bychom řešili problémy, které se týkají jak nás, tak i Evropanů. Spolupracujeme v rámci jiných formátů jako například v normandské čtyřce,“ uvedl Gruško.

Neochota Ruska spolupracovat s NATO zjevně pramení z toho, že při spolupráci v takovém formátu by Rusko bylo vždy v pozici jakéhosi „junior partnera“, což Moskva kategoricky odmítá. Změna v ruské politice vůči evropským zemím se tedy v brzké době očekávat nedá.