Schwarzenberg vzpomínal na Stránského jako na muže, který mu vždy dokázal zvednout náladu. Byl to také muž s hlubokým vztahem k této zemi, protože scénárista a skaut patřil ke starým rodům této země. Nejenže měl slavné předky, ale sám toho také hodně zažil. A před tím, co zažil z rukou komunistických mocipánů, opakovaně varoval.

„Já bych měl jednu prosbu na všechny přítomné. Zažili jsme tady krásný obřad, krásnou hudbu a několik krásných proslovů. Ale to, čeho já se nejvíc obávám, je, že se vrátíme domů, řekneme: ‚Bylo to krásné rozloučení s Jiřím Stránským, byla to velká hudba a byl to krásný obřad‘. A tím to zhasne. Já bych vás prosil o jedno,“ apeloval Schwarzenberg na své spoluobčany, o chvilku později zesílil hlas a zvolal do ticha chrámu: „Berte odkaz Jiřího Stránského vážně! On celý život bojoval za svobodu, za právo a důstojnost naší země a našeho národa. Za to bojoval do posledních dní. Berte jeho odkaz vážně,“ žádal všechny Karel Schwarzenberg.

Stránského vnímal jako hrdinu, který se celý život řídil pravidly skautského života.

„Prosím, berme jeho odkaz vážně. Bojujme za právo a svobodu a důstojnost této země. Každý na svém místě. Děkuju mnohokrát,“ uzavřel svou řeč Schwarzenberg před kamerami ČT.