Magistrátní výbor pro dopravu započal v nedávné době pracovat na popud prvního náměstka primátora  Zdeňka Hřiba (Piráti) na návrhu, který by od září 2029 mohl znemožnit provozování taxislužby s auty se spalovacím motorem. Nejde však o jedinou možnost, jakou by Praha v dohledné době mohla chtít omezovat emise. Ve hře jsou i možnosti, jež by se dotkly značnější části motoristů. A to nejenom v Praze.

Metropole ve své vizi pro třicátá léta na docílení nulových emisí představuje cíl snížit emise CO2 o desítky procent. Oproti roku 2010 by v roce 2030 měly poklesnout hned o čtvrtinu. „Vlastnictví automobilu dnes bereme jako existenční nutnost. Je součástí životního stylu, užitečným prostředkem, jak se dostat na schůzku nebo na nákup. To je logické; jejich užívání je ale v podmínkách Prahy problematické. Emise, které běžné automobily způsobují, jsou negativním jevem, a měli bychom se je snažit odbourat. Výběrem vhodného způsobu dopravy s co nejširší nabídkou alternativ.“ 

Praha si vytyčila rozšiřování zón placeného stání na další části města, na podporu „bezmotorové dopravy“ jako jsou například bicykly, a „ve vhodném čase“ chce opatření doplnit o pražský mýtný systém. Právě již u jeho záměru zaznívá možnost motivovat řidiče skrze odlišného stanovení poplatků dle emisní třídy EURO a „sledování emisí na ujetý kilometr při zvýhodnění držitelů s dlouhodobým povolením“.

Nyní však padají návrhy, které by vůči majitelům starších vozů byly ještě daleko tvrdší – do Prahy by nebyli minimálně v určité hodiny se svými vozy vpuštěni, pokud neuhradí vyšší mýtné. Stanovit takovou selekci vozů metropoli totiž umožňuje novela zákona o ochraně ovzduší, která začala platiti od letošního března. 

Právě tato novelizace umožňuje městům stanovit vlastní pravidla pro vjezd starších aut, jež nesplňují nejnovější emisní normy, a vedle zpoplatnění dává samosprávám volnou ruku i v možnosti například úplně zakázat takovým vozidlům vjezd do stanovených oblastí. 

Nová pravidla zrušila některé podmínky, které v řadě míst dosud znemožňovaly zavedení nízkoemisní zóny bez stanovení objízdné trasy po stejně kvalitní komunikaci, plošné výjimky pro rezidenty či ruší nutnost fyzického označování aut emisními plaketami. Zavedla naopak možnost evidence vjezdu do nízkoemisní zóny pomocí poznávacích značek a propojení údajů s registrem vozidel, stejně jako možnost zavést individuální výjimky pro rezidenty podle klíče, který si v mezích zákona určí sama obec.