„Přiznám se, že jsem měl vždy k existenci senátu určité výhrady. Tolik poslanců a senátorů na desetimilionovou zemi je zbytečně moc. Možná dnes začíná mít smysl v situaci, do které se jako země řítíme, kdy se mění politika, stáváme se korporativistickým státem se všemi negativy a mohl by sehrát funkci pojistky a ty změny brzdit,“ dodal Topolánek s tím, že k tomu má však senát málo pravomocí. 

Topolánek v rozhovoru zavzpomínal také na to, jak se stal předsedou. Navrhl to prý v roce 2002 místopředseda senátu Přemysl Sobotka. „Já mu říkal – Přemku, ty ses zbláznil! Mě nikdo nezná. Mě znají asi tak čtyři lidi v senátu, ale nikdo v ODS. Nakonec jsem mu na to ráno kývl,“ uvedl. Jeho heslem je prý název songu Édith Piaf Nikdy ničeho nelituji.

Původní text ZDE.

Poté, co se stal Topolánek lídrem, následovaly vítězství i pády. „Když jsme získali dominantní postavení v krajích, vznikly tam vlivné regionální věrchušky a strašně silné pozice hejtmanů – velkoknížat. Vystřízlivěním byla porážka v krajských volbách v roce 2008 a oranžáda na třicetikorunovém poplatku,“ uvádí expremiér, jenž skončil v dubnu 2010, kdy odešel z postu lídra. I když tehdejší situaci vnímá jako vnitrostranický puč, straně drží palce. Jako jedinou spásu pro roztříštěnou pravici však vidí integraci stran.