Na začátku své úvahy Markov konstatoval, že se společnost shoduje na tom, že úvaha o tom, že Rusové mají otroctví v krvi, je rasistická.

„Myšlenka, že společensky smysluplné rozdíly mezi národy – jako je jejich inteligence, míra agresivity, záliba v tvrdé práci nebo láska k demokracii – jsou určovány genetickými rysy, je sprostě rasistická. Široký novodobý konsenzus, sdílený zejména vzdělanou širokou veřejností západních zemí (alespoň ve veřejném diskurzu), panuje v tom, že takové rozdíly neexistují a v zásadě existovat ani nemohly. Taková je obecně přijatelná společenská norma, produkt kulturní revoluce zakořeněné v dlouhé a bouřlivé historii boje za sociální spravedlnost a rovnost pro všechny,“ napsal expert na evoluční teorii Markov.

Ale vzápětí si položil otázku, co když na těchto úvahách něco je?

„Ale i chabé argumenty se většinou zakládají alespoň na nějakých faktech,“ naznačil. A hned jeden svůj argument nabídl.

„Za prvé, samotná myšlenka hypotetického genetického vysvětlení trendů chování v lidských populacích, zejména genetických vysvětlení, která mají vysvětlit sociální rozdíly mezi nimi, není v rozporu s vědou. … A skutečně existuje dostatek vědeckých důkazů, které prokazují, že geny mohou opravdu ovlivnit mnoho vlastností, které považujeme za důležité: od sociálních dovedností, konformity a otevřenosti až po maturitu, úroveň vzdělání a dokonce i osobní příjem,“ konstatoval.

Jedním dechem dodal, že kupříkladu v homogenní populaci na Islandu lze vysledovat gen, který do jisté míry určuje např. vzrůst Islanďanů. A stejně tak by se podle Markovova názoru dal najít gen pro výši IQ a pro další parametry. „Tento přístup se nazývá genomová asociační studie (GWAS) s tím, že u tohoto typu studií je třeba sledovat celou řadu parametrů, aby bylo možné je považovat za relevantní.

„Jedním z důvodů je, že genetický vliv na lidské vlastnosti je kulturně determinován: Ve dvou různých kulturních prostředích může mít jedna a tatáž varianta různý dopad na daný rys,“ upozornil v této souvislosti Markov. Populace, která se po staletí vyvíjela v režimu, jenž pracoval s otroctvím, může být podle Markova náchylnější k tomu otroctví nadále tolerovat, než společnost, která nebyla po staletí zatížena institucí otroctví.  

Nakonec své geneticky laděné úvahy sám rozmetal.

Podle Markova je to spíše kulturní jev, než genetický.

Kdyby byl sklon k otroctví dán geneticky, znamenalo by to podle Markova, že ho mají v krvi i Poláci, Estonci, Češi či Němci, protože genetické informace Němců se od genetických informací Rusů liší tak nepatrně, že by sklon k otroctví musely mít oba národy.

„Stručně řečeno, můžeme bezpečně říci, že Rusové nenesou žádný druh ‚genu otroctví‘. Je však příliš brzy na to, abychom si vydechli, protože ‚kultura otroků‘ – hypotetický soubor psychologických úprav otroctví předávaných kulturním dědictvím – není o nic lepší než ‚geny otroků‘. Nicméně nevíme (z hlediska vědeckého poznání), zda určité rysy vnímání a myšlení, společenské normy, zvyky a stereotypy, které společnost směřují k odmítání západních demokratických institucí a hodnot, jsou skutečně zakořeněny v ruské kultuře,“ uzavřel svou úvahu Markov.

Publicista Kevin Rothrock, jenž sám o sobě mluví jako o hyper-profesionálním Rusovi, který píše pro ruský server Meduza, sídlící momentálně v Lotyšsku, Markova zkritizoval za to, že byť jen naznačoval, že může existovat spojitost mezi vývojem společnosti a genetikou.

„Toto je nanejvýš podivná esej s výroky, jako ‚hypotézu o domnělém genetickém autoritářském sklonu Rusů nelze odhodit jako ve své podstatě falešnou nebo protivědeckou‘ a ‚samotnou myšlenku hypotetického genetického vysvětlení trendů chování v lidských populacích, zejména genetických vysvětlení, vysvětlit sociální rozdíly mezi nimi není v rozporu s vědou‘,“ napsal k úvaze odborníka na evoluční teorii.

Ukrajinský levicový publicista a komentátor Volodymyr Iščenko zašel v hodnocení eseje ještě dál a konstatoval, že západní elity, mezi které ukrajinský novinář počítá i ruského autora eseje, prochází tribalizací, čili návratem ke kmenovému uvažování. Toto uvažování vede následně k akceptaci rasismu.

Tribalizace západních elit vede k normalizaci explicitního rasismu. Dočkáme se jen dalších prohlášení, že existuje skupina lidí, která by měla být posilována, ať už provádí cokoliv. A skupina, která by vůbec neměla existovat,“ rozčílil se Iščenko.