„Je mi smutno, když vidím, kolik profilů s ukrajinskou vlajkou lidí, kteří Ukrajině a Ukrajincům pomáhají, současně jede ve vztahu k událostem ve Francii rasistickou a xenofobní rétoriku kolektivní viny, kterou tak dobře znám z dob, kdy jsem pomáhal uprchlíkům ze Sýrie a z dalších zemí. Když vypukla v roce 2015 migrační krize, vyrazil jsem s autem plným potřebných věcí pomáhat uprchlíkům na srbsko-chorvatskou hranici, kde spousta Čechů dělala, co mohla, pro lidi v šílené situaci. Když vypukla v roce 2022 válka na Ukrajině, vyrazil jsem autem plným potřebných věcí pomáhat uprchlíkům na polsko-ukrajinskou hranici a spolu se mnou všichni ti, kdo pomáhali Syřanům a dalším,“ poznamenal Přibáň a dodal, že neviděl mezi oběma místy žádný rozdíl.

„Viděl jsem stejné výjevy, stejně děsivě normální lidi, stejně děsivě normální rodiny, které byste většinou od Evropanů neodlišili, v situaci, jakou si Evropan neuměl představit. V Srbsku i v Polsku. Viděl jsem ale také mnohem větší vlnu podpory Ukrajincům než podporu Syřanům. Viděl jsem, že Ukrajincům pomáhají i ti, kdo pro pomoc Syřanům neměli valné pochopení, nebo ji rovnou odmítali, a měl jsem radost, že jsme konečně dokázali opravdu pomáhat ve velkém, že jsme konečně místo důvodu začali hledat způsob. Že konečně máme být na co hrdí. Jenže když vidím kombinaci ukrajinské vlaječky v profilu, a rasismu a xenofobie vůči lidem jiné barvy kůže a jiného původu, je mi z toho smutno,“ dodal.

„Když čtu úplně stejné řeči o tom, jak imigranti odmítají pracovat a odmítají se integrovat, ač všechna data (stále) ukazují opak, je mi z toho smutno. Když musím oprášit už roky nepoužité argumenty na obranu lidí ze vzdálenějších částí světa a musím je předkládat lidem, kteří bez problémů pomáhají lidem z bližších částí světa, je mi z toho smutno. Mohu jen zopakovat, co jsem tolikrát říkal před tolika lety stále dokola: Nenaskakujte, prosím, na vlnu jednoduchých řešení složitých věcí, na jednoduché soudy o milionech lidí, na rasismus, xenofobii, dehumanizaci a kolektivní vinu. Vždyť právě tohle žene Rusy proti Ukrajincům, vždyť právě tohle pohání válku. Pokud byste vedle sebe viděli uprchlíka ze Sýrie vyhnaného ruským bombardováním, a uprchlíka z Ukrajiny vyhnaného ruským bombardováním, nepoznali byste je od sebe. Věřte mi, viděl jsem je,“ poznamenal závěrem.

Francie si zažila šest nocí nepokojů. Celkem jasně bylo vidět, že v ulicích zapalovali auta a rozbíjeli výlohy mladíci s migračním pozadím. Cestovatel Dan Přibáň v té době vyzýval, aby z toho lidé nedělali závěry, protože většina migrantů se nepokojů nezúčastnila. „Nepokoje ve Francii jdou po linii sociální a ekonomické, nikoli po linii barvy kůže,“ tvrdil. „Můžete hodnotit levičáky, pravičáky či třeba vegany, ale ne černochy nebo třeba muslimy,“ vzkazoval. Kvůli tomu se dostal do křížku s dobrovolníkem, který bojoval a byl zraněn na Ukrajině. Prohlásil, že je stejný, jako Rusové nenávidějící „chocholy“. Mírně řečeno, odezva nebyla příznivá.