Eurocentrum Praha pozvalo veřejnost 8. prosince na seminář v rámci Národního konventu o EU, s názvem „Jak se bránit propagandě?“ Lákadlem byly další otázky: „Zuří kolem nás informační válka? Kdo a proč šíří úmyslně zkreslené informace? Jakou strategii a jaké zbraně používá Rusko a jaké EU?“ Přijďte na náš seminář a dozvíte se víc, lákalo Eurocentrum, potažmo jeho vedoucí, Mgr. et Mgr. Vít Nejedlo, který moderoval panel, v němž virtuálně zasedl Jakub Kalenský, East Strat Com, Evropská komise (přes skype z Bruselu), fyzicky pak Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, a místo inzerovaného Radko Hokovského přišel z think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda.

Tuplovaný magistr Nejedlo nejprve sdělil, že na Úřadu vlády se následujícího dne sejde „Národní konvent o EU“, složený z odborníků (více pozoruhodností o něm viz na www.narodnikonvent.eu) a že tento seminář je organizován na stejné téma pro veřejnost. Zda je nějaká prostupnost mezi těmito grémii, nesdělil, takže je možné, že veřejnost si třepila pysky zbytečně, protože odborníci na Úřadu vlády připraví doporučení pro vládu takové, aby nerušilo její dokonalý klid.

Poté nedvojznačně požádal Michaela Romancova, aby pohovořil o daném tématu „z ruské pozice“. Romancov přetlumočil velmi bystrý postřeh z ruské studie, prezentované na prestižním Valdajském klubu, že Rusové si od rozpadu SSSR v krátkosti zopakovali všechny negativní zkušenosti, které v historii udělali se Západem. Ten v přístupu k Rusku osciloval mezi dvěma mezníky – pohlížet na Rusko jako na „věčného učedníka“, respektive jako na „barbara“, tlukoucího na evropská vrata s úmyslem Evropu zničit.

Přesně před tímto přístupem varoval již před dvaceti lety významný sovětský přeběhlík z KGB, Oleg Gordijevskij, kterého těžko podezírat z nějakých apriori protizápadních nálad. Varoval před urážením a ponižováním Ruska, které takto do kouta dotlačené může být nebezpečné (ostatně to není žádná ruská specialita). A doporučoval důrazně „vzít Rusko do hry“, neboť skutečné (a společné!) nebezpečí Rusku i Západu hrozí z jihu a z východu.

Měli jsme tedy tu pochybnou čest být nyní svědky hrubé neomalenosti vůči rozumu, zkušenosti, dějinám, prostě vůči všemu, co by mělo tvořit páteř evropských hodnot. Politický geograf Romancev (co to je za kvalifikaci, zejména vůči Gordijevskému, když už budeme muset zcela pominout těžko srovnatelnou sumu životních i profesionálních zkušeností, protože jak dělit nulou?) však jednoznačně oznámkoval Západ kladně a Rusko špatně (protože prý vede informační válku, zřejmě na rozdíl od Západu). Znělo to až posměšně, když konstatoval ruské rozčarování nad tím, že po skončení studené války nebylo naplněno nadějné očekávání, že bude budována světová bezpečnostní architektura nová, odpovídající situaci, a že se Západ vrátil k rozvíjení schémat starých, studenoválečnických.