Halíkovi se vymstilo, že si u rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla stěžoval na učitele Daniela Solise, který jej pro ParlamentníListy.cz nazval jedním z představitelů „Nového světového pořádku“. Solis na oplátku rektora informoval o nátlaku, který měl na jeho osobu Halík vykonávat.

V závěru jeho dopisu se mimo jiné píše: „Jako bývalý zástupce vedoucího Brigády Socialistické práce a zástupce úsekového důvěrníka Rady Odborových hnutí úseku Podolí II a člen výboru ČSM, který byl několikrát vyhodnocen jako nejlepší pracovník v rámci socialistické soutěže, absolvent podnikového školení pro nestraníky a dvouletého studia stranického vzdělávání, by mohl názorové různice a spory akademického rázu řešit jinak, než zákeřnými útoky za zády svých oponentů.“

Více o minulosti Tomáše Halíka si přečtěte ZDE

Tím de facto Halíka nařkl, že za minulého režimu působil jako velmi agilní svazácký funkcionář. Sám Halík přitom ve svém jinak podrobném oficiálním životopise tuto část spíše opomíjí. Lze se pouze dočíst, že působil jako psycholog v průmyslu.

Na jeho práci však lze nalézt zajímavá hodnocení. Například jeho kádrový posudek z roku 1976 říká, že: „Velmi brzy po nástupu na katedru psychologie práce IMP se aktivně zapojil do odborářské činnosti jako zástupce úsekového důvěrníka.“ Později se o zaměstnanci Halíkovi dozvídáme, že „je perspektivním pracovníkem koncepčního typu, má velmi dobrou pracovní morálku a své úkoly plní iniciativně, obětavě a na vysoké odborné úrovni“.

Je nejspíš pravdou, že Halík v roce 1982 odvážně odmítl spolupráci s StB. Tím nejspíš jeho kontakty s StB ustaly. Není to však jisté - svazek, který na Halíka StB vedla, byl totiž již 6. 12. 1989 zničen.