Celý den prý začal jinak, než jak tomu bylo do té doby zvykem. V osm hodin ráno Kocáb dorazil s textařem Michalem Horáčkem na Úřad vlády.

„Atmosféra tu však byla diametrálně odlišná od té před týdnem,“ uvádí známý hudebník. „Od vrátnice až po velkou kancelář, do které nás tentokrát uvedli, nám všichni projevovali respekt ne nepodobný tomu, který jsem zažíval, když jsem ve stejné budově za dvacet let vykonával funkci ministra pro lidská práva. Dokonce nám žertem nabízeli kancelář. A aby byla dějinná ironie dokonalá, jedna z místností, kterou jsem tehdy navštívil, se po dvaceti letech skutečně stala mojí kanceláří,“ dodává Kocáb.

Revoluční období šlo krájet na dny. A ty na minuty. V podobném duchu Michael Kocáb líčí své vzpomínky, mnohdy doprovázené autentickými fotografiemi, dokumenty a samozřejmě i přepisy z jednání nebo projevů.