Tučková se mimo jiné zabývá také nerovnými podmínkami žen na trhu práce. Nechybí však ani snaha o usmiřování česko-německých vztahů, kdyby podle ní k němu mohl přispět letošní ročník Lipského knižního veletrhu. Historii těchto vztahů se snažila pochopit při své práci na románu Vyhnání Gerty Schnirch.

„Dívat se na válku perspektivou dívky česko-německého původu bylo pro některé lidi neakceptovatelné. Zejména pro starší ročníky, které měly z války bolestivé vzpomínky, což samozřejmě chápu. Při autorských čteních a následných besedách došlo k několika konfliktním situacím, ale na druhou stranu jsem se i u Čechů setkala s mnoha pozitivními ohlasy. Při čteních v Německu jsem zase narazila především na řadu českých krajanů, potomků odsunutých nebo emigrantů z různých období, pro které je tato otázka stále živá. U potomků vysídlených Němců jsem se setkala výhradně s touhou si o tématu promluvit, probrat se vzpomínkami, třeba i starými fotkami z jejich rodného kraje. Zkrátka s touhou vstoupit do vzájemného dialogu a vyslyšet se, že na obou stranách došlo ke křivdám, které se neměly stát,“ poznamenala Tučková ke svému dílu. 

Původní text ZDE

Divoký odsun nepřestává být pro českou společnost třeskutým tématem, za čímž vidí potlačovaný strach a úzkost z této kapitoly našich dějin. „Zůstávají tu skryté výčitky svědomí, protože někteří Češi se při divokých odsunech skutečně nechovali mravně. Samozřejmě že žili dlouho pod tlakem protektorátních úřadů, čelili velkému strachu. Zavíralo se a popravovalo, což vedlo k tomu, že pak potřebovali tyto emoce ventilovat. Oplácet násilí násilím ale není správná cesta, to je začarovaný kruh. V každém, kdo se divokých odsunů, týrání, znásilňování Němek, které se staly lidmi druhé kategorie, nebo rozkrádání cizího majetku zúčastnil, to muselo zanechat nějaké stopy v podobě černého svědomí,“ dodala Tučková se slovy, že o takové životní etapě se pak těžko vypráví dětem či vnoučatům. 

Tučková míní rovněž to, že sice jsme se ve vzájemném smiřování posunuli, ale ne tak zcela. Uvědomila si to podle svých slov po první přímé prezidentské volbě.  „Miloš Zeman tehdy v poslední kandidátské debatě s Karlem Schwarzenbergem přesně vyhmátl slabinu v podobě zmíněného strachu z návratu odsunutých Němců a z jejich majetkových nároků. Díky tomu, že řada lidí neví, že už jde o zcela vyprázdněnou hrozbu, volby vyhrál,“ dodala Tučková.