Uhl ve své knize uvádí, že ve vládě Miloše Zemana nebyla po celé čtyři roky jediná žena. „Už v roce 1999 mě Zeman požádal, abych s ním šel na setkání k Mezinárodnímu dni žen, to jsem mu pochválil, ale on se tam postavil a začal vyprávět košilaté vtipy,“ vzpomíná s tím, že se za něj tehdy velmi styděl. Potěšilo ho prý, když ho následně asi tři ženy z oslavy oslovily a apelovaly na něj, aby Zemana nějakým způsobem kultivoval.

V době, kdy se Zemanova vláda sestavovala, patřil Uhl k možným kandidátům na ministra vnitra, ale nakonec se jím stal Václav Grulich. Sám Uhl ho označuje za hodného člověka, který však trpěl jedním nedostatkem – nedokázal prý rozlišit státní příslušnost a národnost. Proto uvítal, když ho ve funkci nahradil Stanislav Gross.

Úryvek z knihy si přečtěte ZDE.

„A Rychetský říká: ‚Abys ještě nevzpomínal na Grulicha, jakej byl hodnej... Víš, on Standa Gross vopravdu hodnej není…’ A ve vládě a v sociální demokracii kolovalo tehdy takové úsloví, že ve Středočeském kraji není žádný tunel, na jehož konci by nebyl vidět Standa Gross. Tohle já nevěděl, ale myslím, že Zeman to vědět musel…,“ přemýšlí ve své knize.

Uhl se na základě pozvání od Zemana zúčastnil některých obědů s vládou. Zjistil během nich například, že v Zemanově vládě byl jediný člověk, který schvaloval bombardování Jugoslávie, a to Pavel Dostál, tehdejší ministr kultury.

Zemanova vláda sklouzla ke klientelismu

„Zeman hned svolal schůzi vlády. Panovala tam naprostá frustrace z toho, že Česká republika je týden členem NATO a hned přišlo tohle. Schůze vlády trvala do rána a nakonec se zaťatými zuby schválila možnost přeletu přes české území, ale nic víc,“ podotýká. Současně dal prý Zeman Kavanovi právo hledat mírové řešení, což nakonec vedlo k uzavření česko-řecké mírové dohody v květnu 1999, která ovlivnila jak pozdější dohodu o příměří, tak i text Paktu stability pro jihovýchodní Evropu.

Dostál byl podle Uhla krajním případem nedotčenosti zkušenostmi z jiných zemí. „Pochvalně mi líčil svou dovolenou v Tunisku a zjistil jsem, že neví, že jsou tam jako vězni svědomí žalářováni aktivisté z tamní ligy lidských práv, která je členem Mezinárodní federace lidských práv FIDH. Divil se, že třeba v Maroku či Alžírsku je autoritářský režim volnější než v Tunisku. Jistěže i ministr vlády demokratického státu může cestovat do takové diktatury, ba i na dovolenou, ale měl by se přitom pokoušet ovlivnit místní vládce, aby represi zmírnili,“ kritizuje ho.

Zeman postupně polovinu lidí z vlády vyhodil a vyměnil, podle jeho vlastního názoru za schopnější. To prý Uhl posoudit nemůže. Jen poznamenává, že některé výměny byly možná k lepšímu, ale podle tolerance Zemana k různým problematickým jevům se mu zdálo, že se celá vláda posouvala ke klientelismu.