Extempore okolo plánování cesty vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka do Moskvy, které předvedla sbírka nadšených „eurosvazáků, totálních amatérů a mimoňů“, nazývající sama sebe poslanci, podle Štefce nastavilo laťku pomyslné nechutnosti a hlouposti těchto „představitelů lidu“ a jejich lídrů tak vysoko, že na její překonání nedosáhne snad už ani proslulý Pepek Vyskoč.

Formálně víme, o co v té komediální šarádě šlo. Ministr Hamáček údajně mířil do Moskvy, nejspíš přímo k Vladimiru Putinovi, aby tam vyhandloval vrbětická tajemství za milion dávek Sputniku V. „Píšou to v novinách, tak to nejspíš musí být pravda pravdoucí. Nebo ne?“ dodává analytik s poznámkou, že Česko by milion dávek až zase tak moc nevytrhlo.

Ať už je pravda této cesty do Moskvy jakákoliv, má podle Štefce ministr Hamáček obrovskou kliku, že se do této „šlamastiky“ dostal čtvrtého dne měsíce května 2021 právě v české kotlince. Naše Poslanecká sněmovna prý totiž není ani stínem toho, co se nazývá Sněmovnou lordů britského parlamentu, a Andrej Babiš není ani stínem premiéra Winstona Churchilla.

V kontextu toho zmiňuje jednu historickou paralelu, která by pro pana ministra vnitra za jiných okolností mohla být oním proslulým mementem mori. Nebo aspoň tématem k zamyšlení.

Jde o historickou událost, která se stala přesně před 80 lety, 10. 5. 1941, kdy se (také letecky) vypravil „načerno“ do Británie třetí nejmocnější muž třetí říše Rudolf Hess. Údajně dojednat mír mezi Británií a Německem. Jenže místo toho, aby byl oslavován coby mírotvorce, skončil ze záhadných důvodů (nestihl ještě ani být skutečným válečným zločincem) na přímý příkaz WCH a s požehnáním House of Lords coby těžce střežený válečný zajatec a později jako odsouzenec na doživotí v naprosté izolaci špandavské věznice jako její jediný vězeň. Tam také údajně ve svých 93 letech spáchal sebevraždu. Obklopenou stejnými záhadami, jako byly záhady, které ho do této věznice dostaly.

Štefec si nemyslí, že by Janu Hamáčkovi hrozilo něco podobného. „Do basy určitě nepůjde, členství v The Aspen Institute je v prostředí komické burlesky, zvané ‚česká politická scéna‘, více než dostatečnou zárukou beztrestnosti za téměř všech okolností,“ podotýká.

Jeho problém tkví v něčem jiném: „Stal se exponovanou figurkou v hrách figur tak mocných, že pro ně neznamená prakticky nic nejen on, ale ani celá Česká republika. Pokud by jeho zmizení ze scény, nikoliv jen politické, bylo jimi pociťováno jako přínos, bylo by otázkou jediného lusknutí prstů. Samozřejmě umístěných na příslušné ruce,“ dodává analytik Štefec závěrem.