Inflace se měla nyní dostat, alespoň podle oficiálních statistik, pod hranici desíti procent, což řada vládních politiků ve svých plamenných projevech vehementně oslavovala. Nicméně na cenách potravin či pohonných hmot to stále běžná česká domácnost moc nepozná. Ani v letních měsících si nepochutná zákazník českých supermarketů na ovoci či zelenině za nižší, sezonní ceny, jak to bylo běžné v letech před covidem. Lidé začali tedy v Česku méně nakupovat, což se negativně projevuje na domácí ekonomice, podobně jako tomu bylo za finanční krize, která postihla ČR v roce 2009. I tehdy byla u kormidla pravicová vláda, jež za krize tak dlouho nerozumně škudlila, že tím z velké části potlačila domácí spotřebu – významný ekonomický faktor, a tím odradila od nákupů většinu domácností, z čehož se česká ekonomika potom vzpamatovala téměř nejpozději z celé střední Evropy.

Současná vláda si, dle vyjádření řady ekonomů (Kovanda, Švihlíková atp.) a též opozice, nyní počíná podobným způsobem, a tak není proto divu, že lidé z příhraničních regionů jezdí nakupovat za hranice. Nejčastěji do Polska, ale v mnoha případech i do Německa, kde zaměstnanci pobírají i třikrát vyšší mzdu než u nás, a přesto se to lidem z pohraničí vyplatí. Také redaktoři Parlamentních Listů se opět vydali k našim severním sousedům, aby zjistili, zda ještě stojí za to v Polsku nakupovat. Před oblíbeným marketem Biedronka (Beruška) oslovili i několik českých zákazníků. Parkoviště před touto prodejnou bylo totiž plné aut s českými značkami. Například paní Dobroslava z Bruntálu nám ke své nákupní návštěvě sdělila:

„Mám v Krnově a v Opavě příbuzné, takže když za nimi zajedu na návštěvu, stavím se vždy v polských Branicích, což je z Krnova jen několik kilometrů, a uděláme s manželem velký nákup. Samozřejmě se stavíme i pro benzín, který je teď v srpnu minimálně o 4 koruny levnější než u nás a v polském vnitrozemí je prý ještě lacinější. Řada věcí se zde stále vyplatí koupit – některé masné a mléčné výrobky, cukr je tu za babku a samozřejmě prodávají i levnější zeleninu. Pro dceru tady nakupuji i plenky, které vyjdou ve slevách asi o 60 korun levněji. Nevím, proč je u nás pořád tak draho, zemědělci to svádějí na výrobce, výrobci na markety, člověk se v tom nevyzná…“ 

Ministerstvo zemědělství: Tvorba cen závisí na trhu, nebudeme zasahovat

Redaktoři Parlamentních Listů si pak některé ceny základních potravin osobně ověřili a museli dát nakupujícím českým zákazníkům za pravdu. Je ale nutné si polské cenovky dobře přečíst, protože zde funguje daleko více množstevních slev, než v českých marketech.

Například libové párky, které stojí v jednom velmi známém českém supermarketu běžně okolo 55 korun, tak ve stejné kvalitě i gramáži koupíte v Polsku za něco málo přes 20 korun.

Porovnání cen párků v českých a polských supermarketech. Foto: Jan Štěpán

Cukr o stejné hmotnosti a typu, jenž stojí u nás okolo 35 korun, koupíte v Biedronce i za 17 korun, kilo bio banánů, které stály ve zmíněném českém marketu i teď v létě 55 korun, jsme v příhraniční polské prodejně našli za cca 20 Kč.

Porovnání cen cukru a banánů. Foto: Jan Štěpán

Velký rozdíl v neprospěch českých prodejců byl i v ceně raných brambor.

Porovnání cen raných brambor u nás a našich sousedů. Foto: Jan Štěpán

Nicméně podle vyjádření vedení Ministerstva zemědělství (MZe) se s tím bude muset český člověk i v budoucnu popasovat sám, když od současných politiků v tomto směru pomoc očekávat rozhodně nemůže. 

„Tvorba cen potravin je čistě na volném trhu. Ministerstvo zemědělství, a tedy i stát ceny potravin netvoří. Jejich vývoj nelze v současné době ani jasně predikovat. Situace na komoditní trzích je, zvláště po invazi Ruska na Ukrajinu, velmi složitá. Cenová výše se odvíjí od mnoha faktorů a počasí je jedním z nich. Ceny mimo jiné ovlivňuje například i situace na domácím i mezinárodním trhu, poptávka a nabídka, stav ekonomiky a podobně,“ informoval pro ParlamentníListy.cz tiskový mluvčí MZe Vojtěch Bílý a odkázal se i na vyjádření svého resortního šéfa v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS, kde ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) konstatoval:

„Nejsem ministrem cenotvorby, neurčuji cenu jablek nebo chleba. Nemám na to nástroje. Dělám ale maximum pro to, abych využil, co máme. Například se stále potkáváme v rámci mezirezortní pracovní skupiny pro cenu potravin. Chtěl bych také využít svého neformálního vlivu při jednání s řetězci.“