Více než hodina z tehdejšího jednání Rady ČT byla věnována dvojici reportáží Reportérů ČT ke kauze „udavačka z Lidic“. Tu přišel osobně hájit dramaturg Reportérů Marek Wollner, společně se šéfem zpravodajství Zdeňkem Šámalem a jedním z redaktorů, který se ale nakonec vůbec nedostal ke slovu.

Wollner se Radě uvedl sebevědomým prohlášením „Jestli se neurazíte – já si to budu stejně dramaturgovat po svým“ a vyzval radního Daniela Váňu, profesí historika, ať se postaví do střižny a zkusí si to.

Pak do své obhajoby zamíchal dramatický výklad svého osobního příběhu, jak dělá dramaturga Reportérů už 16 let, zatímco předtím to každý vydržel tak maximálně dva roky, jak se mu do toho na počátku nechtělo, ale Zdeněk Šámal ho přemluvil, a jak to tak dlouho zvládá jen proto, že vždy fanaticky vyžadoval fakta.

„Nezlobte se, že si to myslím. Ale já si myslím, že jsem dobrej novinář, protože vždy dávám přednost faktům před svými názory,“ chválil se.

Poté v následující hodině hájil historika a germanistu Vojtěcha Kyncla, z jehož knihy reportáže čerpaly a který v nich také vystupoval.

Do kontrastu s ním dal právě Vojtěcha Šustka, archiváře, který Kynclovy objevy rozporoval. „Kdybych měl probírat vlastně jako veškeré lapsy toho archiváře Šustka, tak bych se tady vopravdu zdržel hodně dlouho,“ poznamenal mimo jiné.

K Šustkovi a jeho práci se pak posměšně vyjádřil ještě několikrát. Například o jeho článku, který stanovisko jeho zdroje Vojtěcha Kyncla podstatně zpochybnil, se Wollner vyjadřoval posměšně, že vyšel „ve Slánském obzoru, žádném New York Times“. Ostatní účastníci debaty pak Wollnerovi objasňovali, že Slánský obzor je odborná ročenka, kde vycházejí texty přece jen hlubší, než v denním tisku.