Velitel amerických námořních operací Mike Gilday varuje, že Čína může Tchaj-wan napadnout již letos: „Není to jen, co prezident Si říká, ale jak se Číňané chovají a co dělají. Viděli jsme za posledních dvacet let, že splnili každý slib, který dali dříve a o němž řekli, že jej splní,“ uvedl Gilday k odhadům, že Čína vtrhne na Tchaj-wan do šesti let. „Takže když mluvíme o výhledu roku 2027, v mé mysli to může být i 2022 nebo možná 2023,“ naznačil šéf námořních operací, že by Čína mohla ostrov napadnout už tento rok.

Podle Gildaye je nutné, aby se námořnictvo připravovalo na možný boj. „Připravenost znamená víc než množství. Lodě, které vypustíme, musejí být schopny boje,“ dodal. „Některé z nich jsou tři roky pozadu, co se týče údržby, jež by stála dalších 80 milionů dolarů, a se zbraňovým systémem, který nepůjde vylepšit v době, kdy budeme čelit hrozbě, kterou Čína představuje.“

Analytik Jan Campbell připomíná slova Si o tom, že Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) musí být komplexně posílena a ozbrojené síly musejí být bezpečně podřízeny vedení KS Číny. Na sjezdu komunistické strany se samozřejmě zmiňoval Tchaj-wan v souvislosti se sjednocením vlasti na principu jedna země dva systémy. „Systém se již osvědčil tím, že se svého času přizpůsobil k sjednocení s Hongkongem a Macaem. Za zmínku také stojí skutečnost, že tchajwanské politické strany včetně Kuomintangu zaslaly sjezdu blahopřání, stejně jako komunistické strany socialistických zemí KLDR, Vietnamu, Laosu a Kuby,“ říká Campbell.

Zdůrazňuje poznámku Si, že „Peking usiluje o sjednocení s Tchaj-wanem za mírových podmínek, ale připouští použití síly, pokud to bude nutné“. „Toto prohlášení zapadá logicky do prohlášení o posílení armády (ČLOA), které je samozřejmě také zaměřeno na domácí publikum, kde tento druh tvrdé rétoriky rezonuje a přispívá k popularitě stranických vůdců,“ dodává Campbell. 

Měli bychom uvést do praxe stranickou myšlenku posílení armády, urychlit modernizaci vojenské teorie, modernizovat vojenskou organizaci, personál, výzbroj a výstroj a zlepšit strategickou schopnost armády bránit národní bezpečnost a suverenitu, řekl také Si.

Čína je podle Campbella v bojovné náladě, protože je znepokojena i tím, že USA a jejich spojenci nadále zvyšují dodávky zbraní na Tchaj-wan. „Z pohledu Pekingu je to nepřijatelné, protože to porušuje suverenitu Číny. Princip jednoty Číny nebyl a nebude zrušen, ačkoli se takové návrhy zpoza oceánu objevily. Proto je jeho bojovný tón namířen především proti Američanům a jejich asymetrickým spojencům,“ pokračuje analytik.

Jejich političtí analytici stále častěji spekulují o tom, že konflikt o Tchaj-wan může znovu eskalovat v letech 2027 až 2030, nebo dokonce dříve. Že USA dnes nejsou připraveny na přímou vojenskou konfrontaci, potvrdila nedávná návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu, dodává publicista.

„Z toho vyplývá, že USA, NATO a přípravě západní veřejnosti na konflikt zbývají pouze čtyři roky na jednání s Ruskem a Čínou. Jsem přesvědčen, že to se nedá stihnout poté, co USA a NATO doufaly, že se jim podaří zastavit Rusko dříve, než se čínská armáda stane opravdu silnou, světovou mocností,“ uvádí, že Čína má však v rukou všechny trumfy včetně času, který kolektivnímu Západu chybí.

Kromě toho zmínka Si o Tchaj-wanu obsahuje nepřímý odkaz na konflikt na Ukrajině: „A to přestože Peking opakovaně a v různých formách podpořil postoj Moskvy. Tato maličkost ale představuje jednu z priorit Si: Čína demonstrovala svoji vojenskou sílu, potvrdila, že se nezapojí do konfliktu na Ukrajině, a vyjádřila, že Číňané jsou znepokojeni Spojenými státy a jejich nepřátelskou politikou vůči samotné ČLR.

Proto prezident Si prohlásil, že Čína nebude tolerovat zahraniční vměšování do situace na Tchaj-wanu. Proto očekávám zvýšené napětí kolem ostrova a ve vztahu ČLR a USA,“ zakončuje Jan Campbell.