„Kláru Aubrechtovou a Árona Tkadlečka spojuje kromě studia environmentalistiky na Fakultě sociálních studií MU i starost o životní prostředí a boj za takzvanou klimatickou spravedlnost. Sami sebe popisují jako aktivisty,“ píše se v úvodu článku o dvou mladých lidech.

Oba studenti jsou součástí environmentálního občanského hnutí Limity jsme my, které stojí za nedávným neoprávněným vniknutím několika stovek aktivistů do lomu Bílina. Policie při zásahu proti ekoaktivistům zajistila téměř 300 lidí. „Aktivismus pro mě znamená být součástí komunity lidí, která má podobný náhled na svět a snaží se řešit nějaké konkrétní problémy,“ vysvětluje Áron Tkadleček. „Vidíme nějaké problémy ve světě, které jsou pro nás natolik důležité, abychom s nimi něco aktivně dělali,“ dodává Klára Aubrechtová.

Původní článek ZDE

„Je to především klimatická změna a jiné environmentální problémy, které souvisí se sociálními otázkami. Proto je hlavní téma hnutí klimatická spravedlnost, v níž je zahrnutý jak environmentální, tak sociální aspekt problému,“ řekla Klára Aubrechtová pro univerzitní server.

V otázce konceptu klimatické spravedlnosti jde prý o to, aby bylo navýšeno povědomí o tom, že panuje nerovnost mezi těmi, kteří ke klimatické změně přispívají, a těmi, kteří ji přímo způsobují. Podle Árona Tkadlečka jde o země globálního severu a stovku největších korporací, které tento problém způsobují, a především na něm vydělávají. Následky ovšem podle Tkadlečka neseme všichni, takže i chudé země globálního jihu, které se na změnu nedokáží připravit. „Chudým lidem v Africe se tak například změní klima natolik, že nejsou schopni si vypěstovat jídlo a táním ledovců zase přicházejí o zdroje pitné vody. Se vším je pak spojen největší problém klimatické migrace,“ vysvětluje Tkadleček.

Student Tkadleček se domnívá, že existuje řešení změn klimatu. Podle něj je ideálem taková společnost, která produkuje mnohem menší množství uhlíku. Tkadleček dodává, že na nízkouhlíkovou ekonomiku by bylo nutné přejít co nejspravedlivějším způsobem. Navrhuje, že náklady změn by měly nést ty firmy, které „na tom doteď vydělávaly“. Dvojice mladých studentů se zaobírá myšlenkou tzv. nerůstu. „Je to i kritika toho, jak západní společnost funguje a v čem vidí hodnoty. V ekonomii vidíme dnes pozitivně neustálý růst, který je ale často na úkor zemí jihu a přírody. Nic nemůže do nekonečna růst, když máme omezené zdroje,“ dodává Klára Aubrechtová.