Stále více lidí se ptá, proč zbrojit, kolik a za kolik. Zbrojit, či nezbrojit, toť otázka. A proč zrovna 2% z HDP (hrubý domácí produkt)? K těm dvěma procentům se naši politici zavazovali už roku 1996, než jsme byli přijati do NATO, takže nic nového pod sluncem. A proč americký prezident Trump začal vykřikovat požadavek 4 %? Ono se vlastně jedná o několik otázek. Především proč se zbrojí a proč máme najednou zbrojit dvakrát víc, než dříve? A samozřejmě nelze přehlédnout souvislosti a vazby, protože jsou nejdůležitější. Článek bychom mohli nazvat: USA a jejich dvě procenta v souvislostech. Je zajímavé, že naši bojechtiví politici obvykle řeční o procentech HDP, které musíme dávat na obranu, ale snaží se neuvádět konkrétní čísla, nebo jen to nepatrné zvýšení a pouhých několik miliard.

Samozřejmě za vším je třeba hledat peníze. Americká ekonomika se potácí i s dolarem jako světovou krycí měnou v hluboké krizi a roste nespokojenost obyvatel. Na bojištích v Iráku a Afghánistánu trvá válka 17 let. I s pomocí slouhů a trotlů z EU, kteří bojují cizí války, je pozitivní výsledek v nedohlednu. Zároveň v USA narůstá bílý útěk z měst, kde roste počet agresivních příživníků. Typickým příkladem je Dettroit, kdysi průmyslové město, odkud odešla třetina obyvatel, kolem 700 000, v naprosté většině běloši a nechali tam bez náhrady svoje domy, které obsadili černoši, jimž vláda platí vodu a elektřinu a dodává zadarmo platební karty na nákup potravin. Obraz multikulturního eurokoncentráku blízké budoucnosti. Americká společnost je v takovém stupni rozkladu, že ji lze dát dohromady pouze strachem a válkou. Jinak by se rozeštvaní občané mohli bez ohledu na barvu pleti naštvat na svoje vládce.

Nejvýnosnější součástí strojírenství s nejvyšší mírou přidané hodnoty je vojenský průmysl. Lépe je na tom z hlediska zisků pravděpodobně pouze energetika, farmacie, spotřební elektronika mobilů pro rozvoj digitální demence a samozřejmě obchod s drogami. Nicméně o moc víc ropy, zemního plynu, předražených léků a mobilů (čínské výroby) se už neprodá, zvláště v chudnoucí americké i evropské společnosti. Nanejvýš migrantům z Afriky, kterým to zaplatí evropští hostitelé. Proto je třeba prodávat co nejvíce zbraní, nejlépe do zahraničí, aby se zvyšovaly příjmy státu. USA jsou globálně zdaleka největší výrobce i exportér zbraní. A nelze zapomínat na fakt, že vynáší nejen prodej. Předražené mobily se po pár letech vyhazují, ale předražené tanky a letadla nikoli. Obzvláště, když za ně spojenci zaplatí podstatně víc, než americká armáda. Stačí se podívat, za kolik dodávají američtí výrobci vojenská letadla do Saúdské Arábie a pro americké letectvo.

Provoz, opravy a modernizace zbraňového systému (například letadlo, raketový systém, tank, bojové vozidlo pěchoty, systém elektronického boje, zjednodušeně něco složitějšího a sofistikovanějšího, než puška, nebo auto) v průběhu životního cyklu, který je zhruba třicet let, místy i delší, stojí zhruba dvojnásobek, někdy i trojnásobek původní kupní ceny. To vše z velké části zajišťuje výrobce. Je to dlouhodobý business. Proto se vyplatí dodávat koloniím i ojetou techniku, případně i zdarma. Ojetá je poruchovější, takže náklady na provoz a opravy budou vyšší. Samozřejmě budou třeba modernizace zastarávajících systémů, nejlépe každých deset let, a náklady na ně mohou dosáhnout i více, než poloviny původní kupní ceny. Se započtením inflace zcela určitě a dvě modernizace stojí zhruba tolik, co nákup nové techniky. V převážné většině případů je opět zajišťuje výrobce. V rámci amerických akvizic výzbroje jsou modernizace pro americké ozbrojené složky již přímo kalkulovány jako programy předem připravené modernizace.

Česká i jiná procenta

Především musím konstatovat, že dvě procenta z HDP na zbrojení nejsou nijak extrémní číslo. Stačí se podívat do historie. Československá republika vynakládala v období mezi světovými válkami na armádu kolem 14-16 % státního rozpočtu, což není HDP. Poměr byl zhruba 3:1. Zjednodušeně vydávala ČSR na obranu ročně kolem 4-6 % HDP. Důvodem byly především předražené dodávky od domácích zbrojovek, které prodávaly armádě výzbroj za ceny dosahující místy až dvojnásobné ceny ve srovnání s materiálem pro export. Tak trochu to připomíná neustále rostoucí světové ceny elektřiny pro obyvatele našeho státu a stejné ceny pro Němce s jejich trojnásobnými platy.

V roce 1921 byl vojenský rozpočet ČSR 1,2 miliardy korun, o rok později a v následujících letech se pohyboval kolem 3 miliard korun. V období 1927-1936 byl v průměru 1,4 miliardy korun. V roce 1938, kdy kriticky vzrostlo ohrožení republiky, to bylo 2,3 miliardy. Mimo to bylo na obranu každoročně přesouváno dalších 84 milionů ročně a od roku 1934 520 milionů v rámci takzvaného mimořádného rozpočtu na obranu. Další finance na obranu směřovaly z jiných resortů, především vnitra a školství v rámci přípravy obyvatelstva na válku. Pár miliard přišlo v rámci sbírek od občanů, kteří chtěli bránit vlast. Nakonec veškerou výzbroj a další materiál, s výjimkou té, která zůstala armádě nové slovenské republiky, dostal zadarmo Hitler díky našim demokratickým spojencům. Jen bych dodal, že Československo muselo zaplatit spojencům mezi světovými válkami 41,7 % rakouských a 17,3 % maďarských dluhů a k tomu 750 milionů zlatých franků Francii jako takzvaný Československý osvobozovací dluh. Spojencům, za které umírali naši vojáci v Srbsku, Francii, Rusku a Itálii.