Americká mainstreamová média podle Daviese sama sebe staví do role toho, kdo určuje, co je pravda a co propaganda. Podle jeho názoru však podléhají sebeklamu a ve skutečnosti jsou jejich konzumenti zmatenější a méně informovanější než ti, kteří je pravidelně nesledují. „Tato skutečnost byla prokázána v rámci průzkumu Fairleigh Dickinson University. Diváci Fox News, MSNBC či CNN prokázali horší informovanost než diváci sledující jen komediální kanály.“

Z jiného průzkumu zase vyplynulo, že tři měsíce po invazi amerických vojsk do Iráku pochopilo jen 7 % Američanů, že mezi Irákem a Al-Káidou neexistuje žádná spojitost. „Zatímco 52 % respondentů věřilo, že vojáci našli jasné důkazy o spolupráci mezi Saddámem Husajnem a touto teroristickou organizací. U lidí pravidelně sledujících mainstreamová média bylo toto procento dokonce ještě vyšší. V případě republikánských příznivců dokonce 78 %,“ podivuje se Davies.

„Ještě po třech letech americké přítomnosti v Iráku podle průzkumu Zogby International věřilo 85 % oslovených respondentů, že hlavním cílem této operace byla odveta za roli Saddáma Husajna při teroristických útocích z 11. září 2001,“ píše Davies s tím, že podobně tristní situace panuje také stran informování o syrském konfliktu. „Selektivně vyráběné zprávy zahrnují propagandu a čistou fikci a sdílí je reportéři schváleni Al-Káidou a placeni západními vládami.“

„Korporátní média ronila krokodýlí slzy nad neutěšenou situací civilistů v Aleppu, ale těžký osud 1,5 milionů lidí v Mosulu, které denně bombardovali Američané a jejich spojenci, je nechával naprosto chladným. Zatímco v případě Aleppa byly obviňovány pouze útočící síly, v případě Mosulu je tomu přesně naopak. Útočící síly jsou v mainstreamovým médiích prezentovány jako osvoboditelé lidu a v jednoznačně pozitivním světle.“

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

Jak přitom Davies konstatuje, americké síly zabily v Mosulu tisíce lidí, zničily mosty přes řeku Tigris a bombardovaly i nemocnice, univerzity, továrny a domy. „Z agrese jsou v médiích obviňovány zejména Rusové, kterým je vyčítána kromě Sýrie také jejich anexe Krymu. Přitom do Sýrie byli Rusové na rozdíl od Američanů oficiálně pozváni mezinárodně uznávanou vládou prezidenta Bašára Asada.“

Davies hájí postoje Ruska v rámci ukrajinského konfliktu a následné anexe Krymu. „Jeho anexe byla přímou reakcí na Američany podporovaný převrat v Kyjevě a Rusku hrozilo, že přijde o strategickou základnu v Sevastopolu ve prospěch NATO. Navíc obyvatelé Krymu se ve dvou referendech zcela jasně přihlásili k Rusku. V roce 1991 pro oddělení od Ukrajiny hlasovalo 94 % obyvatelstva a v roce 2014 celých 97 %.“

Podle Daviese zcela reálně čelíme hrozbě vypuknutí další studené války, ale „orwellovská média dál žijí ve svém fiktivním světě a účelovým používáním slov jako agrese, propaganda, hrozba či násilí je zcela zbavují jejich skutečného významu. „Byl také založen server PropOrNot, který údajně odhaluje ruskou propagandu a sestavil seznam asi dvou set webů, které se hlavní měrou podílí na šíření proruské propagandy.“

„Stejně jako mnoho jiných institucí, také úloha médií byla vážně degradována. Porozumění okolnímu světu je klíčovou lidskou potřebou vzdělané populace a základním kamenem demokratické společnosti. Přímo zoufale potřebujeme nezávislé mediální instituce, které férově a objektivně informují. Místo toho jsme však vydáni na milost a nemilost po zisku prahnoucím mediálním korporacím, které cynicky zneužívají naše obavy pro šíření své propagandy,“ kritizuje Davies.