Dnešní vydání Týdne v médiích – pravidelného přehledu mediálních zajímavostí – bude patřit jednomu společnému tématu, byť ve třech různých podobách. „Tím tématem je cenzura. Asi jsem nebyl sám, kdo se vyděsil, když na něj ze středečního deníku Právo vykřikl titulek ‚SÚKL hrozí Právu pokutou až půl milionu za články o ivermektinu‘. Šéfredaktor deníku Zdeněk Porybný v něm líčí naprosto neuvěřitelnou administrativní zpupnost důležitého státního orgánu, jímž Státní ústav pro kontrolu léčiv je. Ten podle přiložené dokumentace hrozí deníku Právo pokutou až půl milionu korun za jeho články o léku ivermektin,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ve „Výzvě“ z 16. dubna, adresované vydavateli Práva, společnosti Borgis, a. s., se píše: „Ústav provádí v současnosti šetření podnětu ve věci reklamy propagující humánní léčivé přípravky s obsahem účinné látky ivermektin, jejíž zadání, zpracování a šíření může být v rozporu se zněním § 5 odst. 3 a 4 a § 5 odst. 2 písm. a) výše uvedeného zákona. Předmětem šetření jsou následující články uveřejněné v deníku Právo: 1. ze dne 2. března 2021 „Izraelský vědec ivermektinu věří“. 2. ze dne 2. března 2021 „Hamáček tlačí na Blatného kvůli zpřístupnění ivermektinu“. 3. ze dne 3. března 2021 „Ivermektin může ulevit nemocnicím“. 4. ze dne 3. března 2021 „První dávka ivermektinu přišla. Léčba může začít“. 5. ze dne 4. března 2021 „Zdravotnictví koupí další ivermektin, předepisovat by ho mohli praktici“.

Ústav v tom vidí reklamu a chce údaje o zadavateli

Výše uvedené články podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv údajně obsahují tvrzení o účinnosti a bezpečnosti. „Například v článku 1 se to má týkat formulace ‚Ivermektin je třicet let podáván lidem jako antiparazitikum prakticky bez vedlejších následků. V článku 2 vadí věta: ‚Podle profesora Marika ivermektin významně snižuje riziko úmrtnosti, zejména je-li podán v raném stadiu nemoci‘. V článku 4 je pak terčem kritiky pasáž: ‚Tolerance léčby byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální, zdravotní stav se u velké většiny pacientů po užívání ivermektinu a ve spojení s další léčbou podařilo zlepšit natolik, že mohli být propuštěni domů, sdělil Právu primář Rezek‘,“ poukazuje Petr Žantovský na to, co státnímu ústavu konkrétně vadí.

SÚKL z toho vyvozuje a tučným písmem v originále „Výzvy“ píše: „V souladu se zákonným zmocněním Vás vyzývám ke sdělení údajů o zadavateli, zpracovateli a šiřiteli výše uvedené reklamy“. „Následuje šest bodů, v nichž se požaduje množství podrobných informací o tom, kdy byla reklama citovaná v uvedených článcích zadána, zpracována, šířena, žádají se kopie dodacích listů a faktur, a rovněž vyjádření k předmětu šetření ‚výše uvedené reklamy a k případnému porušení zákona‘. A, jak konstatuje Zdeněk Porybný, to nejlepší nakonec: ‚Pro splnění povinnosti uvedené v odst. I. a II. Vám tímto stanovíme lhůtu 7 dnů od doručení tohoto vyžádání. Nesplnění této povinnosti uvedené v § 7a zákona o regulaci reklamy je dle § 8a zákona o regulaci reklamy přestupkem a Ústav může uložit pokutu do 500 000 Kč‘,“ cituje mediální analytik.

Za články o drahých lécích pokuta nehrozí

Zaujalo ho, že článek z 5. března 2021 s titulkem „SÚKL: Ivermektin je bezpečný“ předmětem kritiky za více či méně skrytou reklamu není. „SÚKL zde, jak se zdá, zastává dvě protichůdná stanoviska. Ivermektin je podle něj bezpečný, ale psát se o tom nesmí, leda pod drakonickou pokutou. Porybný nabízí vysvětlení, které je na první pohled velice pravděpodobné. Jako vždy jde o peníze. Ivermektin je laciný lék dovážený z Indie a podle všeho schopný konkurovat předraženým léčivům například z USA. Je zde patrný zájem narušit hospodářskou soutěž a zvýhodnit jedny před druhými. A za druhé: kde bere SÚKL pravomoc přikazovat nebo zakazovat, co noviny smí, či nesmí psát? Je snad přímým potomkem někdejších komunistických cenzurních úřadů typu Hlavní správy tiskového dozoru nebo Federálního úřadu pro tisk a informace? Nepochybně není, aspoň ne oficiálně. Je to nejspíš nějaká tichá dohoda v zákulisí, jejímž výsledkem je tento ničím neospravedlnitelný pokus o omezení svobody slova,“ míní Petr Žantovský.