New York Times píše o Andreji Babišovi, populistickém miliardáři, který před volbami rozdával voličům v metru koblihy. Sám se prý prezentoval jako svěží politický vítr, který chce zatočit s korupcí a špínou.

Americký deník ale upozorňuje, že devětapadesátiletý neotesaný Slovák, který vybudoval potravinářské, chemické a mediální impérium a vlastní nemovitosti na francouzské riviéře, skrývá temnou minulost. Praha podle něj „bzučí“ informacemi o jeho spolupráci s komunistickou tajnou službou, které však sám Babiš popírá.

Deník dále rekapituluje, že říjnové české volby těsně vyhrála ČSSD, ale za reálného vítěze je považováno hnutí ANO, které je označeno jako protisystémové. Jeho úloha při sestavování vlády prý bude zjevně nepostradatelná.

Článek o Babišovi z New York Times  ZDE

Babišův závratný vzestup je však prý komplikován obviněním slovenského Ústavu paměti národa, který mu znemožňuje výkon veřejného úřadu. Na druhou stranu ale deník konstatuje, že jeho případ konfrontoval řadu obyvatel s jejich vlastním rozporuplným vypořádáním s komunistickým režimem, a proto mu v kampani neuškodil. A nyní je důsledné vyžadování bezúhonnosti konfrontováno s Babišovou nepostradatelností v koaličním vyjednávání.

New York Times si však rovněž všímá, že Babišova obvinění mohou sehrát rozkladnou roli i v rámci strany. Připomíná slova Ivana Pilného, zvoleného poslancem za ANO, který oznámil, že v takovém případě rezignuje.

Americký deník prý telefonicky oslovil přímo Babiše, ale ten veškerá obvinění odmítl. Uvedl (v české realitě již všeobecně známé) argumenty, že si jej agenti StB pouze předvolali, maximálně prý třikrát, a v žádném případě se nestal jejím spolupracovníkem. Dokumenty, které by v tomto duchu vypovídaly, jsou prý padělky. Americkým novinářům do telefonu též opakoval historku, jak se dostal do sporu s komunisty, když nechtěl dovolit dovoz syrských fosfátů.

„Je to nesmysl. Nikdy jsem nic nepodepsal, byl jsem oběť. Neudělal jsem v té době nic špatného,“ řekl doslova. Deník pak připomíná jeho členství v KSČ, včetně jeho vysvětlení, že jej k tomu kvůli kariéře přinutila matka. Byl prý mladý, neměl odvahu být disidentem, a tak udělal některé hloupé věci.

Tvrdý vyjednavač, který má štěstí

Babiš rovněž v rozhovoru odmítl své srovnávání s italským expremiérem Silvio Berlusconim a přirovnal se spíše k jinému miliardáři v politice, starostovi New Yorku Michaelu Bloombergovi. „Jsem šťastný s jednou ženou, bojuji s korupcí, platím daně,“ vyjmenoval své rozdíly od extravagantního itala.

Deník se pak podělil s americkými čtenáři o slavný rozčílený telefonát novopečeného majitele Babiše do Lidových novin a informuje, že do kampaně Babiš investoval z vlastních prostředků (podle oficiálních údajů na internetových stránkách hnutí) 1,6 milionu dolarů.

Pak cituje novináře Jana Richtera, podle kterého řada lidí volila Babiše ze zoufalství a pro jeho sliby, že bude stát řídit jako firmu. Lidé podle něj přehlédli Babišovu kontroverzní minulost a podcenili hrozbu, že bude v politice prosazovat své vlastní obchodní zájmy.

Pak už následuje rekapitulace Babišovy životní dráhy, českému čtenáři celkem známá. Je zmíněno, že je v obchodních kruzích považován za neústupného vyjednávače, který vystavěl svůj úspěch na kombinaci finančních prostředků a štěstí. Zmíněny jsou i jeho možné dobré kontakty před Listopadem 1989, které mu mohly pomoci.

Sám Babiš prý zdůrazňuje vliv své výchovy, která mu dala do života řadu výhod. „Nebyl jsem ani Paris Hilton, ani chudé dítě z Bangladéže,“ řekl deníku. Rodiče jej však prý vychovali tak, že po pádu komunismu skutečně měl oproti jiným výhodu.

Závěr článku pak obstaralo jeho nadávání na politiky. Ti podle něj v životě nic nedokázali, nikdy nepracovali, jenom neustále lžou. Zato on je prý z byznysu vychován, že ten kdo lže, ten skončí.