Kancléřka Angela Merkelová hovoří o zákonu jako o historickém milníku a vicekancléř Sigmar Gabriel v jeho přijetí vidí „skutečný posun vpřed“. Kritici zákona však poukazují na to, že zákon zahrnuje jen symbolické úpravy a má pouze uklidnit stále nervóznější německé voliče a zamezit dalšímu vzestupu Alternative für Deutschland (AfD). Hlavním záměrem zákona je dle jeho předkladatelů přimět uprchlíky učit se němčinu a následně si snáze najít práci.

Zákon počítá s integračními kurzy v rozsahu šedesáti až sto hodin, kde se uprchlíci dozvědí bližší informace o kultuře a hodnotách, které vyznává německá společnost. Vláda se také zavázala, že vytvoří 100 000 „nízkonákladových“ pracovních míst, kde budou přistěhovalci dostávat jedno euro za hodinu. Změny se promítnou i do pracovního trhu. Vláda chce ve větší míře povzbuzovat německé firmy k přijímání uprchlíků i v případě, že na stejnou pozici mají k dispozici kvalifikovanější pracovníky z Německa nebo zemí EU.

Celý text v angličtině najdete ZDE. 

Jednou ze zásadnějších úprav zákona je zvýšení pravomocí pro samosprávy, které tak budou moci snadněji zabránit vzniku přistěhovaleckých ghett. O trvalý pobyt potom budou moci uprchlíci požádat po pěti letech pobytu v Německu a ve výjimečných případech již po třech letech. Jak uvádí Soeren Kern, součástí návrhu zákona je také společné prohlášení vztahující se k sexuálnímu násilí páchanému uprchlíky na německých ženách. „Nebudeme tolerovat násilí páchané na ženách, dětech a dalších osobách, které potřebují ochranu. Lhostejno, jestli jsou pachatelé němečtí občané nebo uprchlíci.“

„Kritici zákona, který ještě bude muset schválit německý parlament, ovšem tvrdí, že problémy s integrováním uprchlíků stejně v praxi příliš nevyřeší. Problém je předně v tom, že zákon se vztahuje pouze na legální žadatele o azyl, nikoli na tisíce ilegálů,“ uvádí Soeren Kern a upozorňuje, že z 1,1 milionů uprchlíků zatím o azyl požádalo ani ne 500 000 z nich. O pohybu dalších stovek tisíc nemají úřady žádné informace. Vláda přitom tyto případy v rámci zákona vůbec neřeší,“ podivuje se Kern s tím, že vláda se navíc potýká s nedostatkem lektorů němčiny.

Problémem podle Kerna také zůstává, kdo na sebe vezme náklady spojené s implementací zákona. „Podle nedávných odhadů bude stát integrace uprchlíků v letošním roce asi 25 miliard eur. Vlády spolkových zemí přitom požadují, aby centrální vláda hradila nejméně polovinu nákladů. Kritici také poukazují na absenci represivních opatření. V návrhu zákona se sice hovoří o omezování sociálních dávek, ale nikoli o hrozbě deportace. V tomto ohledu je navíc vláda velmi benevolentní. Téměř polovina neúspěšných žadatelů ani po dvou letech neopustila Německo.“

Za největší riziko fungování zákona považuje Kern skutečnost, že zákon je svázán s fungováním dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. „Pokud Turecko do Evropy vpustí stovky tisíc dalších uprchlíků, jakékoli snahy o integraci se v Německu zhroutí,“ míní Kern a cituje Hanse-Petera Uhla a Stephana Mayera z bavorské CSU. Oba dva se shodují na tom, že zákon by měl být dopracován. Postrádají v něm stanovené limity na počet uprchlíků či rychlejší deportace neúspěšných žadatelů o azyl.