Především na sociálních sítích prý Telička dostává od lidí „kapky“. Řada lidí vůči němu používá velmi hrubá slova, ač se s Teličkou vůbec neznají. Kdyby byl mimo politiku, ušetřil by si tyhle útoky. A co by vlastně dělal?

„Když se na to tak dívám, tak přemýšlím, co vlastně umím. Moc toho není, tím se mi tedy snižují i možnosti (směje se, pozn. red.). Co tedy můžu? Zůstat tam, kde jsem. Pak mi z toho logicky vychází evropská politika. Je náročnější, prostředí je konkurenčnější, což mě většinou stimulovalo. I když je to samozřejmě kultura s řadou negativ a minusů. Na druhou stranu jde o práci, která je tisíc kilometrů odsud. A já cítím trošku potřebu dohnat to, co jsem kvůli ní zameškal v soukromém životě. Je také možnost vrátit se do byznysu, který jsem dělal, který už znám. Z hlediska osobní svobody a nezávislosti šlo o nejlepší období mého života,“ uvedl Telička nejednoznačně. Jinými slovy, zatím přesně neví, co bude dělat po roce 2019.

• Celý rozhovor naleznete zde.

Možná bude zase žít v Česku, ale to bude záležet i na jeho rodině. Jedno z jeho dětí už studovalo v zahraničí a druhé teď v zahraničí studuje. K Česku má však Telička pořád silné pouto. Naší zemi se podle jeho názoru daří dobře, na to jaké teď máme politické elity. Stále těžce zaostáváme v digitalizaci ekonomiky. Stejně tak nenaplňujeme potenciál středně velké země jako člena Evropské unie. K naší škodě.

„Sami se vyautováváme, přijímáme roli otloukánka. Zbytečně. Dlouhodobě tu nemáme jasnou evropskou politiku, nejsme vyprofilovaní,“ uvedl Telička. „Už v devadesátých letech říkal Václav Klaus, že bychom do EU neměli, ale nemáme jinou alternativu a rozpustíme se v ní jako kostka cukru v šálku čaje. Není to přesná citace, parafrázuji, ale smysl je stejný. Když budeme o Unii neustále lhát a říkat polopravdy, byť mnohdy i nevědomky, tak proč já jako občan bych měl takové instituci věřit? Proč bych měl vzít za své něco, o čem mi tvrdí, že tam válcují malé země, rozhodují si všechno v úzkém kruhu a podobně? Nestanu se proto unijním fandou. Vnímám to, co mi politik říká přesto, že ani on nemá často zdání, o čem mluví,“ pokračoval.    

Místo takovýchto řečí by měli čeští politici vysvětlovat lidem, jaká je Evropská unie doopravdy. Musíme si také stanovit, čeho chceme dosáhnout. K tomu by mohl přispět i prezident Miloš Zeman, ale ten se rozhodl jít jinou cestou.

„Vysvětlovat a ukazovat věci reálně musíte. Ale ne proto, že chcete dát někomu zahulit. Útoky na Zemana byly mnohdy prvoplánové a přinesly spíš negativa. Já jsem upozorňoval na to, že kandiduje člověk, kterého na rozdíl od Hilšerů, Fischerů, Drahošů a dalších známe. Není tu pár týdnů nebo měsíců, na politické scéně funguje dlouhá léta. Byl premiérem, byl v opozici, postavil sociální demokracii na nohy, pak objímal stromy na Vysočině a teď zase kandidoval na prezidenta. Je třeba mluvit objektivně. Často tu sklouzáváme do osobních antipatií, ať je to Zeman, nebo Babiš. Tím pádem se rezignuje na konkrétní témata,“ varoval Telička.