Dalík po propuštění řekl, že lidé v této zemi se k němu nezachovali dobře, a proto se hodlá odstěhovat do zahraničí. „Má pravdu. Dobře se k němu nezachovali jeho nejbližší a ani justiční systém,“ píše Janek Kroupa. A rovnou dodává, že Marek Dalík byl podle něj odsouzen nespravedlivě. Což ale neznamená, že by byl nevinen.

„Podvod, za který byl odsouzen, nespáchal. Byl korupčník a za to měl být odsouzen, ale nejen on sám. V jeho případě sehrála velmi podivnou roli policie, státní zastupitelství i dva jeho přátelé, expremiér Mirek Topolánek a bývalý ministr obrany Martin Barták,“ zmiňuje Kroupa.

Pak shrnuje celou kauzu, jak v roce 2006 Paroubkova vláda schválila nákup 199 transportérů za téměř 21 miliard, jak ministr obrany Kühnl podepsal zakázku poslední den ve funkci, kdy už vláda byla v demisi. Také o tom, jakou roli hrál lobbista Pavel Musela, mající úzké kontakty jak na ČSSD, tak na rakouskou zbrojovku, a také o velmi pochybné ceně (Portugalsko v té době kupovalo stejné stroje za čtvrtinovou cenu).

Vláda Mirka Topolánka podivný kontrakt nejprve zrušila. O rok později ale objednala 107 vozů za 14,4 miliardy. A v listopadu 2007 se v pražské restauraci sešel Marek Dalík (poradce předsedy vlády) společně s Martinem Bartákem (náměstek ministryně obrany Vlasty Parkanové) a slovenským lobbistou Miro Výbohem s manažery Steyeru. Na této schůzce si měl Dalík říci o úplatek 18 milionů eur, asi 400 milionů korun.

„Schůzku později popsal jeden z účastníků, manažer Steyru Stephan Szücs: „Podílel se (Dalík) na první smlouvě, za to měl slíbeno od pana Musely 100 milionů. Nedostal ale nic. A jestli prý chceme ve smlouvě pokračovat, musíme zaplatit 18 milionů eur ve třech splátkách,“ vzpomíná Kroupa.

CELÝ TEXT ZDE

Rakušané si najali světově uznávaného lobbistu, bývalého generálního tajemníka NATO Robertsona. Ten pohrozil českému ministrovi Alexandru Vondrovi mezinárodním skandálem, a tak vláda kontrakt na pandury rychle podepsala.

Pak Kroupa popisuje, jak získával v převleku za mezinárodního obchodníka informace od Rakušanů a následně celou kauzu rozjel v novinách. Česká policie ale podle něj nedělala nic, dokonce ani nezahájila trestní řízení, takže nemohla ani nic zjišťovat. Když se jich Kroupa ptal, co dělají, řekli mu prý, že „pečlivě analyzují materiály ve veřejném prostoru“. Tedy čtou noviny.

Až když se do věci pustila rakouská policie, bylo mlčení nadále neudržitelné, a tak i česká policie začala případ vyšetřovat. Marek Dalík nejprve zapíral, že by si řekl o úplatek. To mu však moc dlouho nevydrželo. Před soudem Barták, který měl schůzku v pražské restauraci U Malířů organizovat, tvrdil že Dalík jednal na vlastní pěst. A stejnou verzi řekl soudu i tehdejší premiér Mirek Topolánek.

Když Dalík pochopil, že jej kamarádi zradili, chtěl vypovídat. Takže přiznal, že chtěl kontraktu pomoci, proto jako poradce předsedy vlády šel na schůzku společně s náměstkem, pod kterého vyzbrojování české armády spadalo. A přiznal se ke korupci, za kterou mu hrozila menší sazba než za podvod.

Spor se u soudu vedl o to, zda Dalík mohl kontrakt ovlivnit, nebo ne. Pokud ano, naplnil by znaky korupce (přijal úplatek v souvislosti s výkonem veřejné správy), pokud by toho nebyl schopen, muselo by se na jeho jednání hledět jako na podvod (sliboval něco, co nemohl splnit, a žádal za to úplatu).

Pro policii a státní zastupitelství by ale korupce znamenala další vyšetřování, takže jeho svědectví nevzali v potaz a odsoudili jej za podvod. Dalík byl odsouzen na pět let, zatímco jeho souputník Barták nastoupil do soukromé firmy, kam nastoupil i policista, který vedl útvar, vyšetřující celou kauzu.

„Obecně nevěřím na teorie o spiknutí. V některých případech je to ale nejlogičtější vysvětlení. Jedinou otázkou tak je, zda jde o spiknutí lotrů, nebo hlupců,“ uzavírá svou vzpomínku Janek Kroupa.