Základní reformou EU je pro Staňka její regionalizace. Tedy vrátit kompetence regionům, ve kterých dává odpovědnost a pospolitost nějakou přirozenou logiku.

Například v oblasti energetiky by regionalizace znamenala, že bychom rozbili závislost na obrovských přenosových systémech, které taky mají obrovské ztráty, mezi dvaceti a třiceti procenty. Lokální energetika ale neznamená, že budeme závislí na větrnících nebo vodních turbínách, což některé děsí.

„Dneska máte dokonce tři koncepce takzvaných modulárních reaktorů, perfektně o nich mluví profesor Wagner z ČVUT. Ty můžete naložit a odvézt k městu pro dvacet nebo třicet tisíc obyvatel,“ popsal.

Dalším klíčovým aspektem regionalizace je fungování krizové infrastruktury. Ta je už dnes konstruována regionálně, a v povodních či tornádu se tak kraj musí spolehnout sám na sebe. Jenže na krajské úrovni chybí infrastruktura na pomoc navázaná, jako jsou zásoby potravin či ženijní techniky.

Některé úkoly samozřejmě budou přesahovat možnosti kraje, ale ty lze řešit domluvou několika jednotek. A i ta funguje snáz, pokud se domlouvají kraje mezi sebou, než pokud do toho vstupuje stát.