Po pádu komunismu se objevila další hrozba západnímu světu a tou byl ekonomický spolek BRICS. Tedy spojení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Dnes se však pouze Indie těší stabilní, rostoucí ekonomice, dá se tak říct, že v tomto směru západ ohrožen není.

Objevila se však jiná hrozba, ne ekonomická, nýbrž politická a tou je vzestup populistických politiků, jejichž cílem není prosperita jejich země a národa, ale snaha za každou cenu se udržet u moci. A jsou schopni kvůli tomu rozeštvávat vlastní občany, pletichařit, šířit lži a dokonce i porušovat zákony vlastní, ba i mezinárodní.

PEKO, jak tyto politiky jednoduše nazývá Rostowski, vzniklo z prvních písmen jmen čtyř politiků, která jsou podle bývalého polského ministra financí těmi nejlepšími příklady takovýchto populistů. Ruský prezident Vladimir Putin, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, předseda polské strany Právo a spravedlnost Jaroslav Kaczyński a maďarský premiér Viktor Orbán.

„PEKO nevnímají politiku jako řízení emocí společnosti za účelem dosažení obecných politických cílů: rychlejší ekonomický růst, rovnoměrnější rozdělení bohatství, či větší národní bezpečnost, moc a prestiž,“ tvrdí Rostowski. Naopak se snaží takřka jakýmkoliv způsobem zůstat u moci a ještě si přilepšit.

Přirovnává je k zakladateli Sovětského svazu, Vladimíru Iljiči Leninovi, který také upřednostňoval politiku před ekonomikou. „Politika není prostředkem k dosažení cíle, je to vzduch, který dýchají, a jejich zásady jsou jen nástrojem v nekonečné snaze přežít.“

Celý text zde

Rozdíl mezi těmito populisty a diktátory ze 30. let dvacátého století však spočívá v tom, že současní populisté musí počítat se svými voliči. A tuto situaci řeší tím, že polarizují společnost na dva znepřátelené tábory a poté ten spřízněný mobilizují k akci. K tomu jim dopomáhají moderní média, jež: „zatímco se snaží urvat si svůj podíl publika, tak zjednodušují a zveličují problémy.“ Čím extrémnější postoj, tím rychleji se dostane do oběhu. A tak získávají populisti další voliče.

Jedním takovým příkladem je Putinovo Rusko, kde za posledních několik let došlo k velkému poklesu mezd a míra chudoby se zvedla téměř dvojnásobně, přesto si Putin stále drží oblíbenost nad 80 %.

U populistů je však hlavní problém v tom, že svoji konfrontační politiku a snahu polarizovat společnost přesouvají i do zahraničně politické agendy svých zemí. Žádný z nich si však neuvědomuje nebo neřeší ekonomické dopady, které jejich postupy budou mít na jejich vlast.

Na závěr Rostowski ještě zmiňuje dva politiky, kteří pokud jim vyjde jejich plán, stanou se podle něj výraznými členy skupiny PEKO. Jedním z nich je kandidát na prezidenta USA Donald Trump, druhou pak francouzská politička a předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová. „Pokud jejich pokusy k získání moci vyjdou, nebezpečí hrozící světové rovnováze vzroste o několik řádů.“